Soucitní lidé umí jednu zásadní věc. Při hovoru s druhým člověkem nedávají najevo svůj názor, nesnaží se utěšovat prostřednictvím vlastních zážitků. Soucit je pro ně vyjádřením porozumění, ovšem s určitou dávkou nadhledu.
Takoví lidé obvykle projeví soucit v tom, že vám řeknou, jak moc je mrzí, co se vám stalo. Chtějí vám pomoci, ale do vašeho trápení se s vámi neponoří, zůstávají mimo ně. To je i důvod, proč vám nikdy neřeknou následující věty.
Přesně vím, co prožíváš. Prožíval/a jsem to stejně
Jak uvádí britský psychiatr Neel Burton pro web Psychology Today, na první pohled se zdá, že výše uvedené fráze vyjadřují soucit. Jenže je tomu přesně naopak. Kladou totiž do popředí vlastní potřebu. Jak my přece můžeme vědět, co ten druhý prožívá? I když jde o podobné události, každý je obvykle vnímá jinak. Často tahle věta pak bývá úvodem k vyprávění vlastního příběhu. Mnohem lepší by proto bylo zeptat se: Jak jsi to prožíval/a? Co jsi přitom cítil/a?
Mohlo by to být horší
Vždy se věci mohou zhoršit, to je pravda. A někdy je zvláštní, jak se ostatní rozčilují nad něčím, co „objektivně“ není tak dramatické. Pokud chceme vyjádřit soucit, měli bychom přiznat, že daný problém je v osobním světě druhého člověka zkrátka důležitý. Stačí si vzpomenout na děti, které křičí, protože jim někdo sebral jejich oblíbenou hračku, i když jich mají dalších deset. Jenže zažívají ztrátu, tady a teď. Proto úsloví – Mohlo by to být ještě horší – rozhodně nemotivuje. Naopak signalizuje fakt, že problémy druhého člověka neberete vážně.
Dívej se na to pozitivně. Muselo to mít důvod
Většina negativních věcí, které se nám stanou, se později ukáže jako výhra. Jenže to zpočátku nechtějí slyšet lidé, kteří například přišli o práci. Význam – Dívej se na to pozitivně. Muselo to mít důvod – řada lidí pochopí až s poměrně velkou časovou prodlevou. V aktuální situaci ale naopak potřebují někoho, kdo je tam pro ně a pouze naslouchá. To je správný soucit.
Nemyslíte si, že je čas dívat se dopředu?
V současné společnosti není příliš mnoho času na to, abychom dostatečně prožili smutek. Ať už jde o lidi nebo situace. A to je škoda, protože smutek nezapadá do žádného časového rámce. Každý truchlí jinak a odžít si smutek mu trvá delší nebo kratší dobu. I když se zdá, že některé věci třeba už překonal, mohou se později klidně objevit znovu. Neměli bychom proto rozhodovat o tom, kdy má dotyčný/á ukončit smutné období. Občas tuto větu řekne okolí daného člověka jenom proto, že se nedokáže dívat na to, jak se blízký člověk trápí. Jenže soucit v ní rozhodně nehledejte…