Všichni občas otravujeme druhé a vlastně nám ani nedojde, že jim lezeme na nervy. Existuje totiž několik klasických otravných věcí, které vlastně ani nevnímáme jako otravné, pokud je děláme my sami. O co jde?
Možná vás něco trápí, potřebujete vyřešit okamžitě nějakou důležitou věc nebo máte v zásobě tisíc proč. Jenže právě tohle může být pro spoustu lidí otravné. Záleží totiž na tom, jak své starosti a problémy podáte.
Okolí často otravujeme nejistotou
„Opravdu si myslíš, že mi ta sukně sedí?“ „Snažím se to do zítřejšího rána dokončit, ale nevím, jestli to zvládnu!“ „Hmm, mám si dát čokoládový croissant nebo chleba s máslem?“ Neradi to říkáme, ale příliš nejistí lidé mohou být docela stresující a pořádně otravní.
Telefonování na veřejnosti
„Ano maminko, jistě. Určitě to udělám. Neboj se.“ Nepochybně je velmi praktické zavolat mámě z vlaku cestou domů. Úkol z time managementu si tak můžete odškrtnout. Ale co ostatní cestující. Ti určitě nejsou zvědaví na to, aby museli skoro celou jízdu poslouchat vaši konverzaci s maminkou na téma, kdy se konečně vdáte, oženíte, budete mít děti a podobně. Určitě jste si toho už všimli, že?
Necháváte psa běhat na volno
Většina z nás má psa, který je samozřejmě hodný, milý, neškodný a nikoho neobtěžuje. Ale za prvé, to ostatní nevědí, a za druhé, ne všichni lidé jsou milovníci psů. A do třetice všeho nejlepšího, pes zcela určitě spontánně vyrazí přes cestu nebo se náhle zastaví, protože zkrátka ucítil něco zajímavého. Je to jeho přirozenost, ale cyklistům, běžcům nebo jiným kolemjdoucím tím pořádně otravujeme život.
Přehnaná slušnost
„Opravdu nechceš ten poslední kousek pizzy? Jsi si jistá/ý? Vezmi si ho jestli chceš, klidně ti ho nechám.“ Samozřejmě, že byste měli být ohleduplní. Například tím, že budete vést psa na vodítku a rozhovor s mámou ve vlaku či v kterémkoli jiném dopravním prostředku omezíte na minimum. Na druhou stranu se nic nemá přehánět. Koneckonců, ostatní jsou už velcí a vědí, jestli mají chuť na další porci jídla.
Blokujete eskalátor
Existují dva typy lidí. Ti, kteří používají eskalátor, aby nemuseli šplhat po schodech. A pak ti, kteří používají eskalátor k rychlejšímu pohybu. Oba typy by mohly vedle sebe skvěle koexistovat, pokud by se každý řídil jasným pravidlem: stojíme vpravo, chodíme vlevo. Občas se komukoli z nás stane, že se ztratíme v myšlenkách a spoustu věcí, které se kolem nás dějí, si ani neuvědomíme. Faktem ovšem je, že postáváním na eskalátoru všude možně otravujeme život ostatním.
Chcete všechno dělat sami
„Zvládnu to! Budu v pořádku! Jejda …“ Je pravdou, že teoreticky by lidé, kteří si všechno chtějí dělat sami, měli být méně otravní než druzí, kteří požádají o pomoc, když potřebují. Jenže praxe vypadá poněkud jinak. Ve skutečnosti jsou oblíbení právě ti, kteří znají své vlastní limity a kteří umí připustit, že jsou někdy závislí na ostatních. Jde o to, že když si neumíme říct o pomoc, třeba v nějakém úkolu, bude ho muset dokončit někdo jiný. A přehazováním práce své okolí skutečně otravujeme. Zejména, pokud se tak děje často.
Neustálé výmluvy
„Ještě jsem to nezvládl, protože nejprve A, pak B a pak C…“ Lidé obecně nechtějí slyšet sáhodlouhé ospravedlňování, proč nešlo to, či ono. A my je ani nikomu nedlužíme. Jasně, pro dobrou věc děláme maximum. A pokud něco nejde podle plánu, má to reálné důvody. A ty bychom měli řešit, protože jinak se práce u nás zadrhne a my tak otravujeme ostatní zpožděním projektu.