Kadeřnictví je téma, které rezonuje společností. Není divu. Služeb kadeřnic a kadeřníků jsme si díky lockdownu neužili už hezky dlouho. Víte ale, jak dlouho si vlastně lidstvo nechává upravovat vlasy? A možná vás překvapí, čím vším byli lidé v průběhu staletí ochotni projít, aby vypadali podle tehdejší módy.
Podle dochovaných záznamů využívali kadeřnické služby už staří Egypťané. Kadeřnictví jako taková neexistovala, kadeřnickou profesi tehdy vykonávali otroci, kteří nejčastěji stříhali mikádo s výraznou ofinou a už tenkrát používali k oživení vlasů různé regenerační zábaly a vonné oleje. Do výčtu jejich služeb patřilo také holení veškerého ochlupení na tělech svých pánů.
Lazebnictví předchůdcem kadeřnictví
V Antice si lidé potrpěli na módu, a tedy i dokonalou úpravu vlasů. Ženy ve starém Řecku a Římě si nechávaly vyčesávat vlasy do složitých drdolů. Později se k nim přidávaly příčesky a další ozdoby. Bohatší domácnosti mívaly svého otroka lazebníka. S postupem doby se požadavky klientů rozrůstaly a na řadu přišlo barvení. Jednou z prvních vlasových barev byl narudlý odstín, kterého lazebníci docílili s pomocí mýdla vyrobeného z kozího loje a bukového listí. Později se k němu přidaly světlé odstíny. Jejich podstatou už nebylo odbarvování, ale paruky, které si bohaté Římanky nechávaly vyrábět z vlasů germánských dívek.
A co čeští kadeřníci?
Jejich předchůdci, bradýři neboli holiči, se v Čechách objevili na počátku 13. století. Bradýři nejenom holili, ale působili také jako ranhojiči, tedy léčili různá zranění. Lazebníci pracovali ve veřejných lázních, kam se chodili mýt nemajetní lidé, kteří si nemohli dovolit vlastní prostor k mytí, protože o koupelnách se v této době rozhodně ještě nedalo mluvit. V lazebnickém řemesle se začaly prosazovat i ženy. Ty ale neměly zrovna valnou pověst. Taková „kadeřnictví“ totiž plnila i poněkud intimnější přání zákazníků, než pouhé umytí a úpravu vlasů.
Nevalná pověst kadeřnictví
O nepříliš valné pověsti lazebníků a bradýřů se zmiňuje i přípis Jana Lucemburského z roku 1330, kterým zakazuje, aby se na Starém Městě pražském mohli tito lidé ucházet o post konšela. Uznání se lazebníci dočkali až od krále Václava IV. Ten, když byl v roce 1394 vězněn panskou jednotou, požádal o koupel a za pomoci lazebnice Zuzany se mu podařilo uprchnout. Z vděku pak prohlásil lazebnicko-bradýřské řemeslo rovné ostatním. Údajně se krásné Zuzaně bohatě odměnil a lazebníkům věnoval symbol, ledňáčka obtočeného věncem. V té době také vznikl cech lazebníků a bradýřů. Jejich vzestup pokračoval díky císaři Leopoldovi I., který v roce 1686 stanovil, aby bradýři podstoupili univerzitní zkoušku z fyziky. Později jim Marie Terezie přikázala skládat zkoušku z medicíny a od roku 1773 si začali říkat chirurgové. Z kadeřnictví až k medicíně to byl tedy pořádný skok. Bradýři jako takoví ale nezanikli, říkalo se tak dál všem, kteří dál holili a stříhali.
Bůh žehnej marnivým ženám
To si můžeme říci my dnes, ale katolická církev se ostře vymezovala proti jakémukoli zkrášlování vlasů. Jenže jí to nebylo moc platné, protože ženy si do zkrášlování nenechaly mluvit a naopak si prosazovaly další a další novinky. Tak třeba vodová ondulace vznikla již ve starém Egyptě a oblíbená byla také ve starém Řecku a Římě. V Egyptě se silně navlhčené nebo naolejované vlasy pročesávaly hřebenem v klikaté linii, zatímco v antice se natáčely na trubku, do které se vkládala další, tentokrát nahřátá. Ze zjištění, že lze vlasy tvarovat teplem, se později zrodila různá ondulační železa a kleště. V 17. století se objevily papiloty a později natáčky.
Kadeřnictví mimo domácnosti
Kadeřnická péče v domácnostech zákaznic se s koncem 19. začala přesouvat do salonů a z lazebníků a bradýřů se stali holiči. Salony sloužily také jako místo ke společenskému setkávání. S rozvojem elektřiny docházelo ke zdokonalování různých kadeřnických metod a objevil se vysoušeč na vlasy neboli fén. Pro kadeřníky tak bylo jednodušší zvát své klientky k sobě, kde jim mohli nabídnout podstatně lepší služby.
Dámský kadeřník
V roce 1872 jistý francouzský holič, Racul Marcel, přišel na princip vytváření vln s pomocí ondulačního železa. Tím položil základy profesi dámského kadeřníka. K nám se tahle metoda dostala až v roce 1905. Rok 1924 přinesl módu krátkých vlasů a nové technologické postupy při ondulaci železem. K pilířům kadeřnické péče patří trvalá. Tou se ženy zkrášlují už od roku 1942. Vznikla v Americe a o pět let později si ji mohly pořídit ženy i u nás. Od té doby se v kadeřnickém řemesle čas rozhodně nezastavil, a tak si můžeme pravidelně užívat různých novinek nejenom z oblasti barvení, střihů, ale i preventivní vlasové péče.