Patříte k lidem, kteří si nevěří? To je ale špatně, protože si tím rozhodně nepomáháte, ale naopak ubližujete. Řekneme vám, jak poznáte, že se podceňujete a co všechno se s touto nepříjemnou vlastností dá dělat.
Jsou lidé, kteří se až nadmíru přeceňují a jistě uznáte, že na nich obvykle není nic sympatického. Jenže pokud se naopak až moc podceňujete, ztrácíte možnost svobodného a bezstarostného života, jelikož kvůli své nejistotě neustále skrýváte „něco“, co je na vás jedinečné.
Když se to vezme kolem a kolem, lidé, kteří se podceňují, jsou vlastně tak trochu egoisté, protože se svým pocitem nedůležitosti nic nedělají a je to škoda nejenom pro ně, ale i jejich okolí. Poznáváte se ve výše uvedeném? Pak je nejvyšší čas zapracovat na svém sebehodnocení a sebeúctě. A možná konečně zjistíte, že se podceňujete zbytečně:
8 příznaků, podle kterých poznáte, že se podceňujete
1. Téměř nikdy se na nic neptáte
Klást otázky? Nic pro vás. Jen proto, že jste si něčeho nevšimli, budete zdržovat? A už vůbec nechcete obtěžovat ostatní něčím, co vás zajímá. Jenže tak vlastně nezjistíte, jak moc by to mohlo být důležité i po ostatní. A teď se přiznejte, jak často vás ostatní předběhli a zeptali se přesně na to, co jste chtěli vědět vy, ale „báli“ jste se zeptat?
2. Podceňujete se, takže vaše cíle nejsou nijak zvlášť ambiciózní
Čeho chcete ve svém životě dosáhnout? Stačí vám pouze to, abyste nebyli pro nikoho přítěží? To zní tak, jako byste si v ničem nevěřili. Ale buďme upřímní, neobdivujete ostatní za jejich odvahu a ambice, i když se jim také někdy nedaří?
3. Nevěříte lidem, že vás milují nebo že svou chválu myslí vážně
Samozřejmě, že dostáváte dobrou zpětnou vazbu a najdou se lidé, kteří s vámi rádi tráví čas, protože vás očividně mají rádi. Jenže lidé se mohou i mýlit, takže neustále čekáte, že vás jednoho dne zatratí a všichni ostatní poznají, co jste doopravdy zač. No. Pokud vám nevadí, že se takto podceňujete, prosím. Jenom se zamyslete nad tím, zda není čas konečně začít věřit ostatním a brát je trochu vážněji.
4. Snižujete své pocity
Všechno je v pořádku, jsem v pohodě. Takové vyjádření je pro vás běžné, i když máte problémy a necítíte se dobře. Motto vašeho života zní, nebýt nikomu přítěží. Ale nezdá se vám, že je hezké, když se člověk může starat o ty, které miluje? A máte vy sami pocit, že jste potřební? Nebo se i v tomto ohledu podceňujete? Zkuste se nad tím zamyslet.
5. Pokud se vám něco podaří, je to většinou otázka štěstí
Tak nějak už víte, že nejste největší smolař pod sluncem. Ale v první řadě máte docela štěstí. Přijde vám, že jste chytří tak nějak napůl a rozhodně nedokážete všechno. Dobrá, napadlo vás už někdy, každý má štěstí, když se mu něco povede? Nebo obdivujete pouze lidi, kteří dosáhnou svých cílů pouze díky svým schopnostem? Proč si myslíte, že na sebe mohou být hrdí, ale vy ne?
6. Podceňujete se ve vlastním vyjádření
„Myslí si“, „Řekl/a“, „Předpokládá se“ … rozhodně je dobré, že umíte mluvit o ostatních, když sami za sebe nemáte nic důležitého, co byste řekli. Má to ale jeden háček, obíráte svět o jedinečné vnímání z pozice a perspektivy, kterou mu nikdo jiný nemůže dát – vaší.
7. Vyhýbáte se výzvám
Jelikož se podceňujete, neumíte převzít zodpovědnost za různé výzvy. A proč? Snad už víte, že se učíme pouze z chyb a neúspěchů a rosteme spolu s výzvami. Není tak trochu škoda, že si zavíráte vrátka před tím, abyste ukázali světu, co doopravdy umíte?
8. Téměř nikdy nedáváte zpětnou vazbu
„Spolupráce mohla dopadnout lépe, kdyby…“, „Páni, máš skvělou postavu!“, „Určitě jsi na špatné cestě!“ – to si myslíte, ale neříkáte. Podceňujete se už v názoru, koho by vaše zpětná vazba vlastně zajímala. Jasně, zpětná vazba není zrovna originální, ale zkuste se zamyslet nad tím, jak to máte vy. Nejste náhodou obvykle vděční, když s vámi ostatní sdílejí svůj názor, třeba jen proto, abyste se utvrdili, že jdete správnou cestou?