Život je neuvěřitelný dar, ale ne vždy je zábavný. Aniž bychom vás chtěli jakkoli strašit, dříve či později každého člověka dostihne životní krize. K tomu, abychom se z ní co nejrychleji dostali, nám mohou pomoci následující otázky.
Někdy nás obtěžují změny, někdy stagnace, jindy monotónnost. Také nás osud může tvrdě sestřelit, anebo se o svoje místo na slunci rveme jako o život. Ať už je příčina životní krize jakákoli, je vždy těžké ji vydržet. A čím déle trvá, tím těžší je najít z ní cestu ven. Pokud se nám ale podaří ji zvládnout a překonat, získáme sílu, odvahu a stávají se z nás lepší a šťastnější lidé než dříve. Přesně tohle mohou být důvody k vytvoření krizové strategie, jejíž součástí jsou také specifické otázky:
Kdy jste byli naposledy šťastní? A proč?
V období životní krize často věříme, že už nikdy nebudeme šťastní. To ale není pravda, protože svět se točí a každá krize jednou skončí. Abyste si v takové době temna uvědomili, že můžete být zase šťastní a že stojí za to vydržet do další dobré fáze, zkuste si vzpomenout, kdy jste byli naposledy šťastní. Co bylo tehdy jiné než nyní? Co vám udělalo radost? Mohlo by vám to udělat radost i dnes? Minulost nás totiž mnohdy dokáže přivést na správnou cestu a díky takovému příkladu vidíme, že štěstí je dosažitelné a stojí za to pro něj projít bažinou.
Co byste ještě chtěli udělat, než bude pozdě?
Často se dostáváme do životní krize, když si stanovíme špatné priority. Když neděláme to, co nás činí šťastnými a čemu věříme, ale to, co si myslíme, že je nutné dělat. Jakmile se ocitneme na této cestě, nakonec dojdeme do bodu, kdy se všechno bude zdát zbytečné a my už nakonec ani nebudeme mít žádnou motivaci ráno vstát. Chcete-li tento problém vyřešit a vrátit své priority do hry, pomůže vám následující otázka: Co vlastně chcete dělat nebo zažít, než bude příliš pozdě. Co je pro vás nejdůležitější? Nebo čeho byste litovali, kdyby vám najednou došel čas? Co byste hodnotili jako zbytečnou energii? Není hezké myslet na smrt, ale jednou si přijde pro nás všechny.
Pokud by od vás nikdo nic neočekával, co byste udělali?
Předpokládejme, že byste neměli šéfa ani nikoho jiného, kdo by od vás očekával, že budete dělat svou práci. Ani matku, která by spoléhala na to, že jí budete pravidelně volat dávat jí raport o svém životě. Neexistovala by žádná společnost, která by vás soudila. Co byste dělali? S kým byste trávili čas? Jakou práci, která by vás naplňovala a dodávala vám sebevědomí, byste brali? Jestli jste na všechny otázky odpověděli, položte si ještě jednu: Co přesně vám v tom brání? Pokud je to skutečně pouze očekávání jiných lidí, zapomeňte na ně a začněte si plnit své vlastní sny. Pokud jsou to naopak vaše vlastní požadavky nebo zvyky, měli byste je nejspíš přehodnotit – a v případě potřeby změnit. I to je pak cesta z životní krize.
Životní krize vám přinesla problém. Jaký?
Hmatatelná životní krize vypadá příšerně a také taková je. Přesto bychom se měli pokusit zjistit, co je vlastně nejhorší, protože přesně to bychom měli urychleně změnit nebo se naučit přijímat. Co vás nejvíc táhne dolů? Jaký problém by musel zmizet, aby se vám lépe dýchalo? A jaký účinek mají tyhle otázky? Pokud můžeme něco jasně identifikovat a pojmenovat, často se nám to automaticky zdá méně děsivé a už ne tak silné jako dříve.
Pokud byste si mohli vybrat tři věci, které byste si nechali, co by to bylo?
Představte si, že stojíte před rozhodnutím, kdy se musíte zbavit všechno, ale můžete si nechat jen tři věci. Jaké byste si vybrali? Nejlepšího kamaráda? Práci? Nebo vaši spontánnost či nějaký talent? K překonání životní krize by vám možná pomohlo, kdybyste věnovali těmto věcem více času a pozornosti. A to i bez toho, že byste přišli o všechno ostatní…
Scénář životní krize: Co nejhoršího by vás teď mohlo potkat?
Jasně, dostihla vás životní krize, ale jak je to špatné na stupnici od žíraviny po katastrofu – a může se to ještě stát? Jaký by byl nejhorší vývoj vaší aktuální situace? Semlelo by vás to? A jaké máte možnosti ovlivnit průběh událostí a zabránit nejhoršímu? Možná jste právě teď na dně. Ale pokud to nemůže nebo nemusí jít ještě níž, proč znovu nevstanete?