Stejně jako třídíme šatník a vyklízíme z něj zbytečnosti, měli bychom si příležitostně udělat pořádek v duši. I v ní se totiž hromadí pocity a návyky, na které jsme zapomněli, případně je nezpracovali. Problém je v tom, že nám mohou dlouhodobě ubližovat. O co jde?
Ne nadarmo se říká, že byt je odrazem duše. Zkuste se podívat kolem sebe, jak máte srovnané věci do komínků. Až budete mít uklizeno, vrhněte se na duši a zkuste se zbavit návyků, které vám nic nepřinášejí. Americká psycholožka Bella DePaulo pro web Psychology Today uvádí některé zásadní:
Odkládání věcí na později
Sice se říká, že zítra je taky den, jenže v určitém momentu se argumenty typu teď není ta správná chvíle, udělám to příští týden, změní na nikdy… Takže bez ohledu na to, zda před vámi stojí příjemná výzva nebo věc, do které se vám vůbec nechce, snažte se ji jakkoli začít. Pak máte totiž větší jistotu, že ji dokončíte.
Snaha závodit s ostatními i sami se sebou
Čím dál víc času trávíme dokazováním sobě i ostatním, co všechno zvládneme. Často přitom odsouváme do pozadí radost a těšení se z drobných každodenních maličkostí. Přitom by to mělo být naopak. Duši rozhodně nedopřejeme klid zbytečným vytvářeným stresových situací.
Pro klid v duši potřebujeme mít vše pod kontrolou
Čím více toho můžeme ovládat, tím bezpečněji se cítíme v duši. Ovládání se obvykle spojuje s mocí, silou, nezávislostí a svobodou. Až na to, že ve skutečnosti nemáme pod kontrolou téměř nic. Naše zdraví, vztahy, ekonomická situace, to vše můžeme řídit jen omezeně. Jsme závislí na svých bližních, na systému, ve kterém žijeme, na osudu a neustále se musíme rozhodovat, aniž bychom znali všechny parametry. Tak za prvé, takové nastavení je zcela v pořádku a za druhé to v žádném případě neznamená, že nejsme svobodní. Tedy se správným přístupem. Když nebudeme ovládat vše, může se nám dokonce ulevit. Stačí, když budeme ovládat své postoje.
Neustále pracujeme
Máme tendenci neustále fungovat, pokračovat a dál se hnát za výsledky i bez ohledu na to, v jaké jsme krizi. Ale proč vlastně? Jsme lidé nebo stroje? V duši si stejně uchováváme okamžiky citových prožitků a ne únavu z práce.
V duši nás svírá obava, že nám daří „nezaslouženě“ dobře
Někdy to tak prostě je. Vy žijete život v dokonalé verzi, druhý se potýká s úskalími a výzvami. Ať už vám to přijde fér nebo ne, skutečnost, že se ti „narození na šťastné planetě“ cítí provinile, ostatním překážkovou dráhu nijak neulehčuje.
Rozdělujeme svět na dobré a špatné
Vzhled, životní styl, názory a bůhvíco dalšího obvykle posuzujeme a umisťujeme na stupnici mezi dobrem a zlem. Proto se v hloubi duše často srovnáváme s ostatními lidmi, abychom zjistili, kde stojíme a co můžeme udělat, abychom se „zlepšili“. Jenže pravdou je, že svět je příliš složitý na to, aby mohl být prezentován v určitém měřítku. Lidé jsou nesrovnatelní, každý názor vychází z nějakých situací a životní styl z určitého zázemí. Rozdělování na dobré a špatné je tak především ovlivňováno společností. Místo posuzování a klasifikace je možná lepší pokusit se vnímat svět po svém.