Vnitřní kritik přichází často. Nezván. A komentuje, aniž by o jeho názor někdo stál. Snažte se ho umlčet hned v počátku. Jinak vám totiž v hlavě udělá pořádný binec.
Známe ho všichni. Ten hlas v naší hlavě, který se kdesi v koutku ozývá se stále stejnou rétorikou. A samozřejmě ve chvíli, kdy ho rozhodně nepotřebujeme slyšet.
Vnitřní kritik na scéně
Obvykle se představuje větami, v nichž se o sobě dozvídáme, že daný úkol stejně sami nezvládneme. Pak nám oznámí, že jsme pro řešení aktuálního problému stejně hloupí, že se nám nedaří a jsme zkrátka ve všech směrech neúspěšní.
Kdo je vnitřní kritik
Odpověď je snadnější, než se může na první pohled zdát. Vnitřní kritik je totiž negativní hlas, který nám předvádí ve všech aspektech našeho života pesimistickou polohu. A to zejména v otázce budoucnosti a okolí, které dle kritikova názoru působí újmu jenom nám, co by nositelům tohoto přesvědčení.
Kdy přicházejí nevhodné myšlenky
Vnitřní kritik, jinak řečeno negativní či pesimistické myšlenky se dostavují zejména ve chvílích, kdy očekáváme změny nebo musíme učinit nějaká zásadní rozhodnutí. Není totiž nic snadnějšího, než si v takové chvíli či situaci vzpomenout na staré chyby a začít se v nich přehrabovat. Tenhle proces pak automaticky vyvolává obavy, že to příště dopadne stejně, čímž nám sráží sebevědomí. Takové chování nám nejenom nepomáhá, ale zpomaluje nás v rozvoji. Přitom v drtivé většině případů se jedná pouze o představy, které nemají s realitou nic společného.
Už mlč
Vnitřní kritik by si pochopitelně s vámi rád povídal celé hodiny. Jenže takové rozhovory nejsou efektivní. Takže nejlépe uděláte, když ho utnete hned v počátku. Při prvním náznaku sebekritiky zkrátka stačí říct, díky názor z druhé strany, ale já to vidím jinak. Odzbrojující je i věta, mám dost informací pro realistický přístup. Anebo, rodiče mi to taky říkali, jenže dnes je to zastaralý názor.
Ve skutečnosti nás chrání
Náš vnitřní kritik sice nejspíš vypadá jako pořádný prudič, ale mějme na paměti, proč to dělá. Snaží se nás totiž chránit. Před zklamáním, chybami, nebezpečím. Zrodil se z naučených vzorců a přesvědčení, která je třeba zpochybnit především ve chvíli, kdy najednou začne být velmi hlasitý a komentuje všechny naše úvahy, zejména týkající se budoucnosti.
Nastavte mu limity
Vnitřní kritik potřebuje vymezit hranice. Přesněji řečeno konfrontovat myšlenky s realitou. Nakolik to, co nás trápí, má skutečně smysl a nakolik jde o pouhé spekulace. Pokud sami nedokážete určit, co je realita a co smyšlenka, zkuste si o svých pocitech promluvit s přáteli. Jejich názory vám mohou pomoci vidět věci z jiné perspektivy. Dřív, než se do takové debaty pustíte, byste se měli ujistit, že mluvíte s lidmi, kteří svého vnitřního kritika zásadně nepouštějí ke slovu.