Smůlu v lásce má řada lidí. Patříte mezi ně a neustále tápete nad tím, čím to je, že si nedokážete udržet žádný vztah? Problém může být mnohem hlubší, než se na první pohled zdá. V čem vězí?
Pořád nemůžete zakopnout o vhodný protějšek? A pokud se zdá, že by to už konečně mohl být on či ona, nakonec se po pár týdnech či měsících raději odporoučíte, protože to zkrátka zase nebylo ono? Na základě studie, která proběhla na univerzitě v Pekingu to vypadá, že za smůlu v lásce nejspíš může vaše DNA. Podle vědců totiž existuje určitý gen, který má pravděpodobně přímý dopad na naši schopnost vztahu.
Smůlu v lásce ovlivňují čísla a písmena
Máme je kolem sebe všichni. Jsou pořád nezadaní. A když už se ocitnou ve vztahu, sotva v něm vydrží déle než pár měsíců. Pro někoho je zkrátka složité udržet si dlouhodobé partnerství. Důvodů může být spousta. „Když se takového člověka na ně zeptáte,“ říká psycholožka Ellen Berscheid pro web Psychology Today: „často odpoví, že vlastně ani neví, co by mu takový vztah měl přinášet.“ Teď se ovšem objevil vědecký důvod pro smůlu v lásce, který ukazuje na geny podobných lidí.
Jmenuje se 5-HT1A
Vědci ze zmíněné pekingské univerzity zkoumali souvislost mezi vztahem a genem zvaným 5-HT1A na téměř 600 studentech. Zmíněný gen má významný vliv na produkci serotoninu v našem těle a vyskytuje se ve dvou variantách: verzi G a verzi C. Smůlu v lásce budete mít ve chvíli, pokud je ve verzi G. V takovém případě je totiž produkce hormonu štěstí utlumena. A co vědci dále zjistili? Z účastníků, kteří nosili gen ve verzi G, se pouhých třicet devět procent nacházelo ve vztahu. Ve druhé skupině to bylo padesát procent. Podle vědců jde o statisticky patrný rozdíl zejména proto, že byly vyloučeny další faktory, které by mohly ovlivnit výpověď o vztahu – stres, finanční situaci a podobně.
Nedostatek hormonu štěstí způsobuje agresivitu
A toto spojení mezi serotoninovou rovnováhou a schopností budovat vztahy také vypadá věrohodně. Protože, jak bylo dokázáno v předchozí studii, nositelé verze G jsou častěji emočně nevyrovnaní a psychicky labilní. Jinými slovy, nejsou zrovna nápomocní při hledání partnera a udržování stabilních vztahů. Vlastně si za smůlu v lásce mohou tak trochu sami.
Pokusy na zvířatech navíc ukázaly, že nízká hladina serotoninu je spojena s agresivním chováním vůči konspecifikům, tj. potenciálním partnerům. Zdá se, že hormon štěstí ovlivňuje, jak jsou živé bytosti společenské a jak se cítí dobře s ostatními.
Znamená to však, že lidé s tímto genem mají smůlu v lásce už navždy a nikdy nenajdou vhodného partnera, aby s ním žili v dlouhodobém vztahu? Samozřejmě že ne. I když naše geny a hormony určitě nějaký vliv na naši osobnost mají, nejsou v žádném případě vším, co nás definuje jako lidi. Navíc, pokud jste se nikdy nenaučili být šťastní vy sami, budete mít ve vztazích potíže po celý život. Bez ohledu na to, zda je ve hře pouhý jeden gen anebo cokoli jiného.