Poslední dubnový den patří Filipojakubské neboli Valpuržině noci a pálení čarodějnic. Starý pohanský svátek si letos s ohledem na vládní nařízení neužijeme, ale je dobré pár věcí o čarodějnicích vědět, kdyby náhodou nějaká letěla kolem. V minulosti totiž lidé věřili, že právě v tomto čase mají zlé síly největší moc.
Pálení čarodějnic z noci 30. dubna na 1. května má svůj význam. Přesně o úplňku se totiž prý konalo v horách, skalách nebo na dalších opuštěných místech shromáždění čarodějnic neboli sabat, kterému předsedal sám Ďábel. U nás jsou slety na koštěti pověstné zejména Petrovy kameny, které se nacházejí v pohoří Hrubý Jeseník.
Čarodějnická schůze
V průběhu sabatu čarodějnice přicházely k Ďáblovi, který vypadal jako napůl kozel a napůl člověk. Referovaly mu o svých zlých skutcích, dostávaly nové příkazy a také představovaly novou členku čarodějnického sboru. Ta nakonec obcovala s ďáblem, který jí vyškrábl na těle znamení, takzvané signum diabolicum, podle kterého pak inkvizitoři přistupovali k pálení čarodějnic. Pohled na čarodějnická setkání by mnohé slabé povahy nejspíš nevydýchaly. Ženy tančily po zpátku kolem ohně, skákaly přes něj či do něj, někdy dokonce nahé. Rituálně obětovávaly zvířata, šlapaly na kříž a také se oddávaly smilstvu, protože sabatů se účastnili i muži.
Pálení čarodějnic
Proti čarodějnicím bylo samozřejmě třeba se bránit. Lidé v tento den zapalovali na kopcích hranice, aby je zahnali od vsi. Zapalovala se také košťata a vyhazovala do povětří, protože tak prý bylo možné spatřit letící čarodějnici. Stavení se kropila svěcenou vodou, před vchod se zapichovalo pichlavé trní, aby se o ně divé ženy poranily. Ze stavení se také nesměl odnášet žádný předmět, jinak temné síly vstoupily dovnitř.
Svátek Beltaine a filipojakubská noc
Jakýmsi předchůdcem pálení čarodějnic byl keltský svátek Beltaine, někdy psaný Beltine. Ohněm lidé uctívali boha Belena. Slavnost probíhala rovněž poslední dubnový den, lidé prováděli různé rituály a prosili o příznivé počasí a dostatek zvěře. Během kouzelné noci se dávaly dohromady páry, ale také se mohly snáz rozejít. Jelikož se jednalo o pohanský svátek, bylo samozřejmě třeba ho s postupem doby, ovlivněné stále více převažujícím křesťanstvím, změnit. Proto byl tento den zasvěcený sv. Filipovi a Jakubovi. Odtud pak pochází pojmenování filipojakubská noc.
Valpuržina noc
Postupem doby již oheň neplnil jenom očistnou funkci, ale sloužil také zlým silám. Zejména středověk označil ženy obdarované magickou mocí, což bývaly bylinkářky a všelijaké další léčitelky, jako čarodějnice. Zlé síly dostaly konkrétní podobu bezbožné ženy, která páchá nekalé činy. Tak docházelo k pálení čarodějnic. Do hry vstupuje svatá Valpurga, která bojovala proti temným silám. Od ní se odvozuje další název, Valpuržina noc. Valpurga, někdy psaná jako Valburga, byla anglosaská princezna, jež působila jako misionářka, řeholnice řádu benediktinek a abatyše německého kláštera Heidenheim. Je považována za patronku námořníků. Jestli ona může za pálení čarodějnic, to už je zase jiný příběh.
Text: Martina Hálková
Zdroj: Wikipedia.org
Foto: Kjpargeter, Freepik.com