Pláč je jenom pro slabochy. Tak o téhle podivné pravdě je stále přesvědčena spousta lidí. Jenže, pokud vědomě zadržujte pláč, hromadíte v sobě stres, který si později může najít cestu ven třeba prostřednictvím nějakého zdravotního problému.

Podle odborných studií je daleko prospěšnější si občas přiznat, že se necítíme v pohodě. Pláč vyplaví emoce a uvolní stres, který občas umí pořádně sevřít. Proč ještě dát šanci pláči?

Plus pro pláč

Pláč vyvolává emocionální napětí způsobené smutkem, nespravedlností, ale také třeba dojemným filmem nebo melancholickou písničkou. Jde o to, že se tělo takto podvědomě brání tomu, aby nahromaděné negativní emoce nezpůsobily nějaký další malér. To je důvod, proč není dobré pláč v sobě dusit, ale naopak mu dát volný průchod. Slzy totiž odplavují stres, který například zvyšuje krevní tlak. Navíc se prostřednictvím slz dostávají z těla toxiny, které má na svědomí opět stres.

Stres mizí…

I když to bude znít paradoxně, pláč zlepšuje náladu. Zkuste si uvědomit, jak vám je, než se rozpláčete. Asi nic moc. A pak se zamyslete nad tím, jak se cítíte po pláči. Ulevilo se vám? Tak to má být. Nejde jen o psychologický efekt, ale i zdravotní fakt. Při pláči se totiž v těle snižuje hladina manganu, který ve velkém množství způsobuje stres a úzkost. Pláč je tak vlastně přirozenou obranou proti citové bolesti.

Stres spouští pláč, proto je třeba s ním pracovat. Zkusit to můžete s knihou renomovaného psychiatra Jana Cimického. Koupíte ji ZDE.

Neumíte plakat?

Někteří lidé si natolik zvykli v sobě potlačovat emoce, že už vlastně plakat zapomněli. Pokud to máte stejně, zkuste s tím něco udělat. K uvolnění vám možná brání vaše podvědomí, které má v sobě zakódovanou negaci vůči pláči. To se ale dá změnit. Zeptejte se sami sebe, co je špatného na tom se pořádně vyplakat. Dalším důvodem absenci pláče může být neschopnost dávat najevo city. Pravdou je, že v některých případech to nemusí být na škodu, ale rozhodně to neplatí za všech okolností.

Pokud se naučíte plakat, budete umět vyjadřovat emoce i navenek a takoví lidé působí mnohem přátelštějším dojmem. Tím, že si zahrajete na hrdiny a nedáte průchod svým pocitům, budete je dál nosit v sobě, užírat se jimi a budete mít vztek, že vás dostaly. Jsou tací, kteří dokážou svoje vnitřní projevy potlačit až do té míry, že vlastně necítí vůbec nic. Jenže to tak vypadá jenom na první pohled. Každý člověk má v sobě tuhle schopnost. Jde jenom o to naučit se dávat ji najevo.

Text: redakce
Foto: Pixabay.com

Komentáře