Nic proti tradicím, ze kterých přísloví vycházejí a určitě nic proti jazyku, ale některá rčení mohou nadělat spíš paseku, než nás postavit na nohy. Teorie je jedna věc. Praxe druhá. Právě v té bývá význam některých mouder lehce přitažený za vlasy.
O přísloví se říká, že se v něm zrcadlí zkušenosti našich předků. Nepopíráme, že to nemůže být pravda. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že v níže uvedených případech museli být naši předci pěkní drsňáci. Podívejte se.
Čas zahojí všechny rány
Za prvé, to je ta nejhorší útěcha vůbec. Říct někomu, kdo je na tom špatně, že když bude čekat dostatečně dlouho, určitě se to zlepší, je naprosto k ničemu. Dotyčnému to totiž nepomůže.
Za druhé, pro všechny, kteří pracovali nebo pracují na zhojení svých ran, ať už traumatických nebo jiných, je tohle přísloví čistý výsměch.
Za třetí, pokud jste ztratili někoho blízkého, můžete mít i opačný zážitek. Stává se totiž, že s každým dnem a každým zážitkem roste touha všechno sdílet právě s tou osobou, kterou jste ztratili. Vědomí, že to odloučení je konečné, se pak stává čím dál více nesnesitelným.
Každý je strůjcem svého štěstí
V zásadě je pravda, že toho hodně dokážeme sami. A jen díky našemu postoji můžeme nějakým způsobem změnit téměř všechno negativní v pozitivní.
Jenže, všichni mají potíže jenom vlastní vinou? Protože jsou třeba natolik hloupí, že nedokážou zvednout příležitost, která jim spadne do cesty?
Nikoli. Život někdy rozdá špatné karty a téměř každý si musí jednu vytáhnout. Pokud jsme nešťastní nebo nespokojení se svou životní situací, neznamená to, že jsme slabí a že si za to můžeme sami.
Je spousta situací, které můžeme řídit, ovlivňovat nebo je vnímat jako pozitivní. Pak jsou ale takové, se kterými nehneme. Však se ne nadarmo říká, hlavou zeď neprorazíš. A vůbec to nemá nic společného s neschopností.
Protiklady se přitahují
Ale vůbec ne. Dokážete si vedle sebe představit někoho, kdo je úplně jiný než vy? Možná vás ze začátku zaujme svými odlišnými názory, koníčky, prací, ale po čase zjistíte, že si s ním vlastně nemáte co říct.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato
Ano, takový postoj je „nejlepší“ v situaci, kdy potřebujete vyřešit nedorozumění a dotyčný na druhé straně mlčí. Jenže tak samozřejmě nevyřešíte vůbec nic. Stejně jako když budete mlčet ve chvíli, kdy vám například šéf bude nakládat další hromadu práce. Asi ho nepošlete do háje, ale kulantně ho upozornit, že už nemáte kapacitu na další úkoly, rozhodně není od věci.
Jiná věc samozřejmě je, když nám někdo svěří informaci, která je určena jenom pro naše uši.
Chlapi nepláčou
Už od školky malí kluci slyší, že nemají plakat, když upadnou. Jenže i muži mají city a díky tomuto nesmyslnému přísloví se je od malička učí potlačovat.
Je to ale hloupé, protože potlačená bolest nás obvykle stejně dožene a v určitém okamžiku doslova atakuje.
Stejně tak je hloupé, že když nám ostatní způsobují bolest, neměli bychom to dávat najevo. A takoví lidé nás pak dál trápí, protože vlastně ani nevědí, že jejich slova nebo činy bolí…
Starého psa novým kouskům nenaučíš
Tohle přísloví bychom měli zařadit do kategorie výmluvy. Opravdu věříte tomu, že třeba po padesátce se už nemůžete naučit nic nového?