Mnozí rodiče bývají často přesvědčeni, že jejich ratolesti v určitém okamžiku dospějí. Tak ne. Největší výzva totiž přichází až dlouho po té, co by měla být puberta teoreticky pryč.

Každý zodpovědný rodič ví, že rodičovství je pořádně těžká disciplína a puberta těžký protivník. Den za dnem a občas i minutu za minutou se poctivě učíme trpělivosti. Ať už ve chvíli, kdy se ty příšerky rozhodnou pravidelně kritizovat veškeré domácí jídlo, protože v hospodě je to lepší. Případně každé ráno zahajují hysterickou scénou na téma, v tomhle do školy nejdu. A podobných příkladů by se jistě našlo v rodinách dost.

Jenom puberta?

Říkáte si, trpělivost, je to jenom puberta. S pár triky tu bandu zvládnu. V každém případě je třeba připomenout, že jde o zcela normální vývoj. A to i přes to, že se potýkáte se světem, kterému tak úplně nerozumíte. Řvoucí teenageři, peroucí se sourozenci, to všechno nás rodiče přivádí k šílenství. Tady platí, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Takže i přes všechny poučky typu je to jenom puberta, oni z toho vyrostou, nejste a nebudete nad věcí. Zejména při nekonečných diskuzích, jejichž logika bývá často nepochopitelná.

A najednou jsou dospělí

Poznáte to tak, že můžete jít s dcerou zase nakupovat, aniž by ta se tvářila, že s matkou je to největší „vopruz“. Syn vás nechá domluvit, neskáče vám do řeči a dokonce občas připustí, že můžete mít v něčem pravdu. A dokonce si najdou práci, která je baví a jsou v ní dobří. Zdá se, že mise s cílem vychovat z potomků nezávislé a sebevědomé jedince je splněna. Vlastně to vypadá, že si můžete konečně vydechnout, protože skončila náročná kapitola vašeho života jménem puberta. Jenže, chyba lávky.

Puberta je zpátky

Aneb, když děti mají děti. Posuňme se v čase o pár let dál. Děti přicházejí na návštěvu i se svými dětmi a s nimi puberta a všudypřítomný řev. Nastává chvíle, kdy si první rodič říká, sním či bdím. Najednou se totiž zase válejí v předsíni boty, všude jsou poházené šály, čepice a spousta tašek. Jeho poznámce, snad byste si to mohli uklidit, se dostane tak maximálně nostalgického úsměvu. A situace graduje, když ti nejmenší drobí borůvkový koláč nejenom na stůl, ale upatlanýma rukama se otírají o čalouněné židle. Na vaše skromné upozornění o mytí rukou se vám dostane přednášky o výchově dětí, která patří pouze jejich matce. Sice nenápadně pípnete, že vy jste majitelkou oněch židlí, jenže je vám to k ničemu.

Výchova rodičů

Někde v tomhle bodě dojde ke zlomu, kdy se role začínají obracet. Děti nabývají dojmu, že rodiče přepadla jakási obrácená seniorní puberta, takže výchova je na místě. Slýchat můžete následující nevyžádané rady. Už byste si měli kompletně předělat byt. Ten nábytek pamatuje třetihory. A kdy se táta zbaví toho starého compu? Obvyklým vyústěním podobné epizody bývá poznámka rodiče ve smyslu: Nechte nás být a starejte se o svůj vlastní nepořádek. Co následuje? Hlasitá diskuze o rodičovské domácnosti i tónu hlasu, která vám nejspíš připomene dávno zapomenuté hádky na téma dětský pokoj a odmlouvání. A popojedeme.

Diskuze o dovolené

Existují lidé, kteří rádi jezdí na stejná místa. A pak přijde potomek, který právě teoreticky opustil kolonku puberta a přesunul se do pozice dospělý. Z toho titulu podotkne cosi ve smyslu: Cože, už zase jedete na stejné místo jako posledních pět let? Takže nádech, výdech a počítat do x. Jak je vidno, kurz přípravy k porodu využijete i po letech. Upřímně, komu by se chtělo zdůvodňovat výběr dovolenkové destinace, a ještě vlastním dětem. Zkrátka, připravte se na nevyžádané rady a pohledy naznačující nástup senility. Pochopitelně té rodičovské.

Zlatá puberta?

Nejspíš, protože tenkrát byly děti ještě dětmi. Teď už jsou z nich dospělí a my bychom se měli naučit vnímat jejich názory i bez ohledu na to, jak hluboce s nimi nesouzníme. I když se nám mohou zdát někdy otravní, protivní či neuctiví, myslí to s námi upřímně. Nejdůležitější je ale fakt, že o nás mají zájem. Kromě toho, až za dvacet let i u nich puberta jejich dětí za sebou zavře dveře a ony přijdou na návštěvu a okomentují jejich vybavení stejným způsobem, bude to zase líto našim potomkům. Takový je totiž život s dětmi. I když jsou už dávno dospělé.