Už malé děti mluví samy se sebou. Obvykle komentují nějakou hru nebo činnost, kterou zrovna provádějí. A hlasitou poznámku pro sebe občas utrousí i dospělí. Samomluva nám totiž pomáhá řešit některé problémy. Řekneme vám, proč bychom si měli častěji povídat s vlastním nitrem.
Všichni mluvíme sami se sebou. A děláme to téměř vždy a všude. Nevěříte? Pak si zkuste uvědomit vnitřní hlas ve vaší hlavě. Vnímáte ho? Pokud ano, patříte k devadesáti šesti procentům populace, která podle průzkumů hovoří sama se sebou. Odborníci dokonce předpokládají, že samomluva je blízká všem lidem, jenom ta čtyři procenta si ji neuvědomují. Jsme tedy všichni blázni? Rozhodně ne.
Samomluva je zdravá
Hlasité promlouvání k vlastnímu ,,já“ má ohromný vliv na naši pohodu, zbavuje nás osamělosti a dokonce dělá šťastnými. Malé děti takto například zpracovávají denní zážitky. Podle psycholožky Corinny Reichl z Univezitní nemocnice v Bernu se v tomto typu konverzace aktivují stejné oblasti mozku jako ve skutečném dialogu mezi dvěma lidmi. Je také dokázaným faktem, že samomluva posiluje, motivuje a rozvíjí silné stránky. Kromě toho dokáže uklidnit a také povzbudit. Zkuste proto dát vnitřnímu hlasu šanci. Jak na to, vám ukážeme na těchto čtyřech každodenních příkladech.
Před výzvou
Představte si, že se snažíte svému šéfovi vysvětlit, proč si zasloužíte konečně dostat přidáno. A že se na to „sami se sebou“ připravíte, se vám může jenom vyplatit. Nejprve si projděte celý rozhovor s nadřízeným v hlavě. Váš mozek uloží veškeré informace pro pozdější snazší zobrazení a dotazy. Pak si nahlas řekněte motivaci a povzbuzující věty. Například: Jana ví, že to dokáže. V životě zvládla i jiné a větší výzvy. Teď vás nejspíš napadá, mluvit o sobě ve třetí osobě, není to hloupé? Možná. Ale funguje to, což je dokonce vědecky ověřený fakt. Vědci z University of Michigan totiž zjistili, že motivační samomluva má na člověka ohromný vliv.
Samomluva pro připomenutí
Každý den se na nás valí spousta informací, z nichž bychom si měli zapamatovat alespoň ty zásadní. A tady platí, že opakování nahlas pomáhá paměti lépe ukládat informace. Tak například, neustále něco hledáte. Až danou věc budete chtít příště odložit, řekněte nahlas: Jana dává řetízek na parapet. Tak si totiž lépe zapamatujete místo. Proto platí, že taková samomluva by měla vyjadřovat vždy co nejkonkrétnější informace.
V myšlenkovém kolotoči
Každý z nás už pravděpodobně zažil situace, ve kterých nevěděl kudy kam. Neschopnost se na cokoli soustředit. Bezesné noci. Žádná vize do budoucna. Procházíte momentálně něčím takovým? Zkuste si sami se sebou promluvit. Jde o to, že když si takto nahlas srovnáte své pocity a myšlenky, lépe si vyjasníte, co vlastně chcete a tím udáte dalším krokům mnohem jasnější směr. Řešení pak obvykle naskočí samo. Samomluva nejenom vnese do vašeho vnitřního, momentálně chaotického vidění světa řád, ale současně vám pomůže vyhnout se emocím, které třeba zrovna v tomto případě nejsou na místě.
A když už byla řeč o emocích…
Hněv, smutek, přátelé, štěstí. Faktory, které vzbuzují velké emoce a s nimi je třeba pracovat, zejména je ze sebe vypustit. Jinak se pro vás především negativní nálada rychle stane stresujícím a opakujícím se problémem. Dejte proto emocím prostor hlavně v mluvené řeči. V tomto případě už ale se sebou komunikujte v první osobě. Tak totiž snáz navážete kontakt se svou nejniternější bytostí. Přesně pojmenujte, jak se cítíte. Například: Jsem velmi smutný, protože… nebo… Proč mě to tak mrzí. Taková forma zpracování osvobozuje, a to většinou jednou pro vždy. Dopřejte si klidnou minutu na rozsáhlý rozhovor sami se sebou a uvidíte, jak velkým přínosem se samomluva stane.