Stávají se ve vašem životě někdy věci, kdy se ptáte sami sebe, jak jste mohli přehlédnout, že se něco děje? Vysvětlení nabízí Sorites paradox.
Najednou je všeho příliš. Úkoly v práci, za které nejsme adekvátně odměňováni. Nepořádek v domácnosti, který už nemůžeme zvládnout obvyklou čtvrt hodinkou domácích prací denně. Nepříjemný pocit, že nás vztah stojí podstatně více síly, než dává. A tady někde se rodí Sorites paradox.
Popravdě řečeno, do takových situací nás často vnáší plíživý vývoj. Většinou si ale chaosu všimneme ve chvíli, kdy už je příliš velký na to, abychom ho uklidili pouhým mávnutím ruky. Probereme se, až když už stojíme po kolena v problémech.
Sorites Paradox: Jedno zrnko písku nedělá hromadu
Jedním z důvodů, proč se nám takové věci dějí, může být i to, že nevidíme svět takový, jaký je, ale spíše jej kategorizujeme. Světlé, tmavé, vysoké, nízké, dobré, špatné. Mezi tím ale existují i jemné odstíny jako soumrak, svažující se, dobře odpočatý, mile naladěný. Jenže ne každý je dokáže rozeznat. Tento jev lze ilustrovat s pomocí efektu Sorites.
Sorites efekt, neboli Sorites paradox popsal řecký filozof Eubúlidés a říká v něm: Všichni vnímáme hromadu písku jako hromadu písku. A teď jsme se dohodli, že jediné zrno písku není hromada. I když k němu přidáme druhé zrno, stále nemáme hromadu. Jedno zrnko písku, které přidáme, nerozlišuje mezi hromadou a hromadou. Jenže když začneme přidávat více a více jednotlivých zrnek, v určitém okamžiku budeme mít hromadu. Jak je to možné, když jedno zrnko nedělá hromadu?
Jemnosti a drobné změny nám zůstávají skryty, dokud…
Sorites paradox nám tak ukazuje, že nejsme schopni rozeznat jemné změny, které mění zrno na hromadu písku. Nevidíme ji, dokud tam není, protože ji nevidíme přicházet. I když někteří tento efekt vnímají o něco dříve než ostatní.
A podobné je to i v mnoha oblastech našeho života
Například pokud v práci dostaneme úkol navíc, většina z nás pravděpodobně řekne, zvládnu ho. Další úkol přibereme, protože souvisí s tím prvním. A ještě další se objeví tak nějak automaticky. Jednoho dne ale dojdeme do bodu, kdy si uvědomíme, že nám práce sice hodně přibyla, ale finance už nikoli. Podobné příklady se dají najít ve vztazích, každodenních obavách a v dalších aspektech našeho života.
Co s tím?
Teď jde o to, že s obdobnými situacemi toho moc neuděláme. Svět je příliš složitý na to, abychom ho pochopili ve všech jeho složitostech a detailech. Proto ho rozřazujeme do kategorií, abychom se v něm zorientovali. Cena, kterou zaplatíme za to, že život je někdy o krok napřed, je nižší než cena, kterou bychom zaplatili za to, že jsme se vzdali našeho domnělého řádu.
Nevnímáme realitu
Přesto se ze Sorites paradoxu dají vyvodit závěry, jež se nám mohou v životě hodit. Na jedné straně je důležité si uvědomit, že to, co vnímáme, není realita, ale její zjednodušený obraz. Toto povědomí nemusí na daném obrázku cokoli okamžitě změnit, ale může zvýšit naši otevřenost a ochotu jej v případě potřeby napravit. Například to, že vidíme usmívajícího se člověka, ještě neznamená, že je šťastný. Žena exotického vzezření může pocházet třeba z Asie, ale zrovna tak z vedlejšího města. Věci jsou totiž zřídka tak jednoduché a jasné, jak se nám zdají.
Sorites paradox a čas přemýšlet
Na druhou stranu, pokud jde o náskok v životě, díky znalostem Soritského paradoxu se můžeme alespoň pokusit podívat co nejpodrobněji na důležité věci, jako je naše životní štěstí, zdraví, naši blízcí, blízké vztahy, práce. Pravidelně si můžeme vyhradit čas na přemýšlení o životě, porozumění změnám, které se v něm dějí, rozpoznávání trendů, vnímání toho, co s námi dělají a zda chceme nechat věci jít nebo zasáhnout. Vlastně jde i o to, že byť si nikdy nevšimneme rozdílu, který udělá jediné zrnko písku, s trochou štěstí a praxe včas rozpoznáme hromadu. A to dřív, než nám zablokuje cestu.