Také vám v pubertě říkali, počkej, až vyrosteš, to se s tebou život mazlit nebude? I přes to jste ale dospěli a převzali za sebe zodpovědnost. Jsou ovšem tací, pro které je touha být věčnými dětmi natolik zásadní, až se stane problémem zvaným syndrom Petra Pana.

Termín Syndrom Petra Pana poprvé představil rodinný terapeut Dan Kiley, který v 80. letech minulého století vydal knihu Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nedospějí. Název si Kiley vypůjčil ze slavné dětské knihy Jamese Matthewa Barrieho, v níž je ústředním tématem věčné dětství. I když bývají tímto syndromem postiženi hlavně muži, mohou jím trpět i ženy.

Syndrom Petra Pana? To není možné

Do takového muže byste vůbec neřekli, že má nějaký problém. Je totiž okouzlující, zábavný, často i velmi úspěšný. Tedy až na to, že se podvědomě odmítá zapojit do výzev každodenního života. Některé věci zkrátka dělat nebude, i kdyby čert na koze jezdil. Pokud se nějakým zázrakem ožení, jeho drahá polovička musí počítat s tím, že převezme péči o něj po jeho rodičích, vlastně si pořídí takové velké rozmazlené dítě.

Nezodpovědnost a strach

Jedinci postižení syndromem Petra Pana se vyhýbají odpovědnosti nejenom za sebe, ale i za ostatní. Mají problém s rozhodováním, protože se ve skutečnosti chtějí jenom bavit. Nestojí o povinnosti, natož o problémy, které z nich občas vyplývají. Neumí zacházet s penězi, takže jim nedojde, že nejdřív by měli zaplatit nájem, hypotéku a základní potřeby a pak si třeba koupit drahou televizi. Jelikož takovým mužům chybí sebeúcta, obávají se odmítnutí a rovněž i připoutanosti k druhému člověku. Zároveň je pro ně těžké projevit city.

Osamělost a vztahy

Pro postižené jedince jsou typická minimální nebo žádná blízká přátelství. Jelikož se takoví muži současně bojí osamělosti, dávají přednost četným povrchním známostem. Taková „přátelství“ pak u nich netrvají dlouho. Povrchnost se odráží i v citovém životě. Syndrom Petra Pana těmto mužům nedovoluje se ukotvit v dlouhodobých a hlubokých vztazích, místo toho skáčou z jednoho dobrodružství do druhého a v milostném životě si raději užívají letmých úspěchů.

Šovinistický narcista

To zní celkem hrůzyplně, ale bohužel to bývá pravda. I když takto postižený jedinec trpí nedostatkem sebeúcty, sebelásky má na rozdávání. Ví, že je ve všem lepší než ostatní a běda, jestli ho budete kritizovat. Syndrom Petra Pana takového muže nutí lpět na přežitých sexistických stereotypech rozdělení rolí. Laicky řečeno, je to člověk, který se k ženám chová jako typický macho.

Syndrom Petra Pana a láska?

Jak už jsme naznačili výše, partnerka se tak úplně nevylučuje, protože humor a jakási lehkost bytí jsou pro řadu žen přitažlivé veličiny. Jenže to, co se zpočátku zdá atraktivní a přitažlivé, může druhé straně po nějakém čase začít lézt na nervy. Život se neskládá jen z legrácek, ale i povinností, na které partnerka takového muže obvykle zůstává sama, což už tak zábavné není. Čekat, že se změní? Nezmění. Syndrom Petra Pana se totiž formuje už v dětství a vyžaduje spolupráci s psychologem. A k němu takový muž nepůjde, vždyť on je přece ten skvělý…

Text: Julie Čermáková
Foto: Yanalya, Freepik.com

Komentáře