Velikonoční zvyky neodmyslitelně patří k oslavě svátků jara, jak se také Velikonocům přezdívá. Některé jsou ryze české, jiné jsme převzali od našich sousedů. Mnohé z nich v sobě nesou zajímavé pověsti. Víte například, odkud se vzal zvyk darovat vejce?
Když se řekne velikonoční zvyky, každý si představí vejce, ne jedno, ale pořádnou kopu. Letos si je sice nevykoledujeme, ale dost jich budeme potřebovat do velikonočního jídelníčku, který po dlouhém půstu přináší na slavnostně prostřený stůl jehněčí, kůzlečí nebo telecí maso, mazanec, beránka i všelijaké sladkosti.
Český velikonoční zvyk
Bývalo to jídlo chudých, typické pro českou kuchyni, které se časem zdokonalilo ve skutečnou lahůdku. Řeč je velikonoční nádivce či hlavičce. Její příprava se krajově různí, ale co v ní rozhodně nesmí chybět jsou vejce, jarní bylinky a uzené. Jí se nejenom teplá, ale chutná i za studena. Obvykle se peče v pekáči, dobře bude vypadat i ve formičkách na muffiny.
Zelené velikonoční zvyky
Zelená je barva jara, zrození nového života. V této jarní době obvykle raší čerstvé bylinky, které bývají součástí jídel, jež se tradičně podávají na Zelený čtvrtek. Hospodyně v minulosti používaly zejména čerstvé mladé kopřivy, a to nejenom do velikonoční nádivky, ale také z nich vařily kopřivovou polévku a čaj k jarní detoxikaci organismu. Je rovněž sezóna medvědího česneku, který jídla krásně provoní a spolu s čerstvou pažitkou, petrželkou nebo jarní cibulkou jim dodá první čerstvý vitamin C.
Velikonoční zvyky a symboly
S ohledem na letošní situaci si Velikonoce užijeme hlavně v kuchyni. Zde je tradičním představitelem beránek, jehož prostřednictvím křesťané uctívají památku Krista, Beránka Božího, který byl co by nevinný čistý beránek obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Beránek jako obřadní pokrm je znám už od středověku. Maso beránka si ovšem mohli dovolit pouze bohatí lidé, proto se ujal zvyk pečení sladkého beránka.
Symbol velikonočního zajíčka jsme převzali z Německa. Podle lidových tradic zajíci tajně roznášejí velikonoční vajíčka do obydlí. Tahle legenda vznikla z faktu, že se na jaře zajíci objevují blízko lidských příbytku, protože tam hledají potravu po dlouho zimě. A protože jsou plaší, tak pochopitelně hned utíkají. Tak kolem sebe zajíčci vytvářeli tajemství, že něco schovávají, neboli tajně roznášejí velikonoční vejce.
Bible a darované vejce
Vysvětlení toho, odkud se vzal zvyk darovat vejce, najdeme v Bibli. Váže se k příhodě Ježíše a sv. Petra, kteří cestou po světe jdou přišli do statku a požádali hospodyni o kousek chleba. Jenže ta neměla ani kousek. Kdákání slepice ji upozornilo, že může oba pocestné uctít jinak. Seběhla tedy do kurníku, sebrala vejce, upekla je v teplém popelu a muže pohostila. Po jejich odchodu chtěla smést ze stolu skořápky. Jenže se nestačila divit, protože se proměnily ve zlato. Hospodyně pak každého kolemjdoucího hostila vejci, ale žádná skořápka se již ve zlato již neproměnila.
Putovní svátky
Jak nepochybně víte, Velikonoce se každý rok slaví v jiné dny. Může za to tzv. Alexandrijský způsob výpočtu data Velikonoc, podle něhož bychom měli tyto svátky slavit po jarní rovnodennosti, přesněji v neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoce se obvykle stanovují v rozmezí od 22. 3. do 25. 4. Přesné datum vychází z různých tabulek.
Text: Martina Hálková
Foto: Freepik, Freepik licence