Buďme upřímní, život není přeslazený jak cukrová vata. Skládá se i z hodně nepříjemných pravd, které bychom nejraději vymazali. Jenže ani ty nejtrpčí skutečnosti nejsou tak špatné, pokud se na ně podíváte ze správného úhlu.
Jsou lidé, kteří vidí sklenici zpola plnou. Jsou tací, kteří ji vidí poloprázdnou. Vnímáte ten rozdíl? Dobré ale na tom je, že je jenom na vás, jakou sklenici vám život naservíruje. A tohle jsou životní pravdy, které nás čas od času pořádně trápí:
Život je nespravedlivý
Přesně tak. A děje se nám to už od chvíle našeho početí. Nikdo se nás neptá a ani si nemůžeme vybrat rodinu, do které se narodíme. Takže se pak stává, že někteří začínají v podmínkách, které jim dávají veškerou svobodu rozvíjet se a jiní vyrůstají v ekonomicky a sociálně slabém prostředí, kde si musí své místo alespoň na přijatelné úrovni doslova vybojovat. Bylo by fér, kdyby každý měl stejné příležitosti, ale život nemá smysl pro spravedlnost. Ten máme jen my lidé.
Co je na tom dobré: Pokud se nám něco přihodí, nejde o trest, který si zasloužíme. A není to ani smůla. Jenom náhoda. Třeba rychlá dešťová přeháňka. Ta rozhodně nebyla namířená proti nám. A jestli promáčí nový letní outfit? Zboří se svět? Vůbec ne! A oblečení uschne…
Proč se mi to děje
Na Zemi žije více než 7 miliard lidí a miliony druhů jiných živých tvorů. I když se vám dle vašeho mínění přihodí ta největší katastrofa pod sluncem nebo budete mít pořádnou smůlu, neznamená to ani ten nejmenší význam pro drtivou většinu z nich.
Co je na tom dobré: I když uděláme tu nejhloupější chybu, ve velké většině případů nezpůsobíme žádné, opravdu velké škody. Z našeho pohledu se všechno, co se nám stane, totiž jeví neuvěřitelně dramaticky. Ale zeměkoule se točí a my jsme jen zrnko v moři písku…
Do hrobu si to nevezmu
Ať už se jedná o příjemné vzpomínky, úspěchy, na které jste hrdí, hluboké vztahy s lidmi nebo hmotný majetek, až vaše životní pouť skončí, bude vše patřit někomu jinému.
Co je na tom dobré: Nemusíme nic schovávat! Můžeme se těšit z krásných vzpomínek. Není důvod být pokorní ohledně úspěchů a čekat na ten správný okamžik, abychom byli na sebe hrdí. A měli bychom se zcela oddat vztahům, užívat si život a utratit peníze za věci, které nás baví. Než bude pozdě.
Neexistuje správná cesta
Bez ohledu na to, jak dobře reflektujete svá rozhodnutí, zvažujete všechny cesty a promýšlíte dvanáct dalších možností, nikdy si nebudete jisti, že jste vybrali to nejlepší. Život neprozrazuje svoje úmysly. Je naším úkolem se co nejvíce smát? Měli bychom rozdávat co nejvíc lásky? Nebo je náš cíl objet svět? To nikdo neví. I když se mnohým často zdá, že mají plán, kam směřovat.
Co je na tom dobré: Se svým životem můžeme naložit tak, jak nám to připadá správné. Experimentujme a zkoušejme, co nám sedne. Jsme lidé a v naší přirozenosti je vydat ze sebe maximum.
Život mě donutil být závislý na ostatních
Ať už jde o budování jména, sebevědomí nebo zcela běžný způsob žití, vždy jsme závislí na ostatních lidech. Prostřednictvím jejich zpětné vazby se učíme hodnotit sebe a náš vliv na okolní svět. Tím nechceme říci, že názory jiných lidí určují naši vlastní hodnotu, ale nějakým způsobem se nás dotýkají. Proto se s nimi musíme naučit vypořádat. Jako součást společnosti jsme navíc každý den prakticky závislí na ostatních, například když hledáme práci, máme hlad, potřebujeme nové oblečení atd.
Co je na tom dobré: Můžeme se spolehnout na jiné lidi a nemusíme bloudit životem sami. Všichni jsme totiž na stejné lodi.
Život nelze vrátit zpět
Takhle to život chtěl. Hotovo. Není cesty zpět. Když řekneme nebo uděláme něco, čeho později litujeme, musíme se s tím vyrovnat. Minulost totiž nezměníme.
Co je na tom dobré: O starost méně. Už tak máme dost práce s utvářením současnosti a budoucnosti. Představte si, že bychom museli „srovnat“ i naši minulost. To už bychom se z toho museli zbláznit. Lepší bude se poučit z minulosti v klidu, ale dále ji nechat být.
Nikdo mi s ničím nepomůže
Na první pohled to vypadá jako rozpor. Jsme sice sociální bytosti, závislé na ostatních, ale přitom jsme na všechno sami. To však znamená, že každý je primárně zodpovědný sám za sebe. Nemůžeme očekávat, že ostatní budou prosazovat naše zájmy a práva.
Pokud pokorně počkáme, až si všichni ostatní vezmou kousek dortu, na nás se už nedostane a budeme z toho smutní. Všichni máme stejné právo být vidět a dostat ocenění, ale musíme si ho prosadit sami.
Co je na tom dobré: Máme právo, nebo spíš povinnost, myslet hlavně na sebe. Dělá to totiž každý. Samozřejmě bychom při sledování vlastních zájmů neměli nikomu šlapat na paty. Pokud se však o sebe nestaráme, automaticky očekáváme, že tak učiní druzí. A to by bylo v zásadě sobecké. Život nás totiž pověřil, abychom pečovali hlavně sami o sebe.