Životní krize může postihnout kohokoli bez ohledu na věk, rodinný stav nebo povolání. A nerozlišuje ani to, zda jste muž nebo žena. Spouští ji zásadní životní změny a dobrou zprávou je, že se dá překonat. Řekneme vám jak.
Někdy stačí udělat pár nešťastných rozhodnutí, někdy nás životní krize dostihne, aniž bychom se my sami o tenhle zvrat nějak zasloužili. Co nám takový stav vlastně přináší?
Negativní pocity a ztráty
Životní krize vám převrátí až dosud poklidný život na ruby. Pryč jsou dřívější standardy, na které jste byli zvyklí, dostavuje se pocit nejistoty, bezmoci, zoufalství a beznaděje. Příčin bývá mnoho. Ať už je to ztráta zaměstnání, těžká nemoc, úmrtí blízkého člověka, násilí nebo třeba autonehoda. Přicházíme o věci, na které jsme byli zvyklí a které nám poskytovaly bezpečí. S takovým neutěšeným stavem pak souvisí i chování. Často totiž nejsme, zejména na začátku takové situace, schopni rozumně zvážit, jak dál. Navíc se objevují pochybnosti o sobě, otázky o smyslu bytí, ale také třeba nespavost, ztráta chuti k jídlu a zažívací potíže.
Fáze životní krize
Nejzranitelnější fáze životní krize se obvykle dělí do tří částí: dětství a dospívání, střední věk a pokročilá dospělost.
V dětství a dospívání existují určité životní hranice, kdy některé děti nebo mladí lidé mohou trpět zejména psychickým stresem. Pubertu často doprovází změna chování, charakteru, sexuální orientace a hledání vlastní role ve společnosti. Dospívání přináší další požadavky, od začlenění do společenského a profesního života, přes vztahy, konfrontace s realitou až po rozvoj vlastního „já“.
Mezi 40 a 50 rokem života nastává krize středního věku, kdy lidé obvykle hodnotí své předchozí úspěchy a vytvářejí rovnováhu mezi soukromým a profesionálním životem. V této fázi bývá životní krize často ovlivněna i stresem souvisejícím s pubertálními dětmi.
Pro pokročilou dospělost je typické osamostatnění dětí, které již nejsou závislé na rodičích tolik jako dříve a vlastně se jim tak vzdalují. Blíží se důchod a s ním konec profesní kariéry. S tím jde ruku v ruce i obava ze ztráty určitého postavení ve společnosti a finanční stability. Tohle všechno a samozřejmě i další faktory, jako je nemoc, či smrt, bývají příčinou životní krize v této fázi.
Nejčastější důvody životní krize
Životní krize obvykle souvisí s prací, milostným životem nebo osobními hodnotami. Do životní krize se ale počítá například i vyhoření. Ve většině případů má tato diagnóza co do činění s pracovními důvody, ale může být rovněž důsledkem nadměrného stresu v osobním životě. Takto postiženému člověku chybí motivace, naděje na lepší budoucnost, a tak jen apaticky přežívá.
Důležitou roli při vzniku životních krizí hraje i ztráta. Ztrácíme nejenom lidi, vztahy, domácí mazlíčky, ale také třeba mladistvou krásu…
Jak čelit životní krizi?
V první řadě nemá smysl strkat hlavu do písku či jinak popírat realitu. Je třeba situaci přijmout takovou, jaká je. Rozhodně zapomeňte na věty typu – Nikdy to nedokážu, Můj život se už nezlepší apod. Složité období životní krize vám pomůže překonat nejenom pozitivní myšlení, ale i situace z minulosti, které jste již úspěšně zvládli.
Je žádoucí objektivně zhodnotit dané problémy. Jenže v nich často hrají roli naše vlastní pocity. Promluvte si proto o svých potížích s přáteli nebo rodinou. Zkuste aktuální starosti i případná řešení sepsat na papír. I tak lze často najít objektivnější řešení. Také pomůže stanovení postupných cílů, díky kterým se vyhrabete z nejhoršího.