Život se někdy ubírá poněkud jednotvárným směrem. Každý den je jako druhý, pořád něco musíme a vlastně nic nemůžeme. Až nám jednoho dne dojde, že tohle není život a potřebujeme změnu. Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá…

Známe to nejspíš všichni, občas se v kotli našeho „já“ začne vařit všechno, co jsme v poslední době museli překousnout, či se s tím jinak poprat a ve finále všechno vybouchne. Přesněji řečeno, vybouchneme my. A důvodem nemusí být jenom obvyklé spouštěče jako je nevěra, pracovní problémy anebo pocit, že jsme si vlastně až dosud nic neužili, protože vždycky mělo přednost všechno ostatní před námi.

Život jsou emoce

Ke změně lidé často docházejí po silném citovém prožitku, jakým může být například ztráta blízkého člověka nebo vážná nemoc. Najednou si uvědomíme, že způsob života, který žijeme, se vlastně přežil. Ideály, které jsme měli možná ještě před pár lety, se rozplynuly v každodenní šedi a my jenom dáváme, místo abychom sami dostávali. Představa, že se v takovém blátě budeme plácat dalších x let a frustrující zážitek nás pak postaví před fakt, že takhle dál už ne.

Knihu o tom, jak si zařídit hezký život, najdete ZDE.

Součástí života je i práce

Fakt, že s naší prací není něco v pořádku, lze vypozorovat každou neděli večer, kdy si nervozitou začínáme kousat nehty a přemítat nad tím, co zas v pondělí bude. Anebo si najednou na dovolené uvědomíme, že jsme se konečně mohli v klidu vyspat a dojde nám, že rozhodně nestojíme o zdravotní problémy z důvodu pracovního stresu, který k takovým potížím velmi často vede. Tady někde vzniká bod zlomu a s ním i čas na změnu.

Kritici za každých okolností

Ať už se rozhodneme k jakémukoli kroku, vždy musíme počítat s kritiky. Chceš se rozvést? Chceš dát výpověď z tak skvělého místa? Problémy jsou v každém vztahu i práci, tak se přes ně přenes. Na první pohled takové rady vypadají, jako dobře míněné. Na druhý ovšem popírají člověka jako takového. Takže zůstat a po zbytek života si říkat, co všechno by bylo, kdybychom udělali onen důležitý krok, i když do neznáma? Jenže, kdo nic neriskuje, nic nezíská, říká se…

Jak na nový život?

Univerzální rada na to, jak zabouchnout za starým životem dveře a konečně žít tak, jak si přejeme my, neexistuje. Zejména proto, že každý člověk je individuální a nachází se ve specifické situaci. Vlastně, jeden tip bychom měli. Občas totiž stačí, zamyslet se nad tím, kde jsme v minulosti udělali chyby a z nich se poučit. Je také třeba myslet na to, že radikální životní veletoče za nás nikdo neoddře. Úsloví, že pomoc čeká na konci naší paže, je v tomto případě více než platné. S životní změnou si totiž musíme poradit vždycky jenom my sami.

Žádné komentáře

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude nikde zveřejněna.