Hana Gregorová, narozená 30. ledna 1885 v Turócszentmártonu (dnešní Martin na Slovensku), byla významnou slovenskou spisovatelkou a feministkou. Původním jménem Anna Božena Lilgová se proslavila svými realistickými zobrazeními ženského života a angažovaností v otázkách ženské emancipace.
V roce 1907 se provdala za spisovatele Jozefa Gregora-Tajovského, s nímž měla dceru Dagmar Prášilovou, narozenou v roce 1916 v Budapešti. Rodina žila v Bratislavě, kde Hana Gregorová působila jako redaktorka časopisu Slovenský východ v letech 1919–1921. V roce 1921 se přestěhovali do Prahy, kde Gregorová pracovala na ministerstvu školství a osvěty. Po smrti manžela v roce 1940 se vrátila do Bratislavy a později se usadila v Praze, kde žila se svou dcerou a její rodinou až do své smrti 11. prosince 1958.
Mezi její nejvýznamnější díla patří sbírka povídek „Ženy“ z roku 1912, která odhaluje hlubokou empatii k ženskému světu a zájem o jejich emancipaci. V roce 1929 vydala knihu „Slovenka pri krbe a knihe“, v níž analyzuje sociální normy ovlivňující ženy ve slovenské společnosti a popisuje životy několika žen, které přispěly k rozvoji slovenské kultury.
Gregorová byla členkou Společnosti pro kulturní styky se SSSR a krátce po roce 1945 se stala předsedkyní Svazu slovenských žen. Její literární tvorba a aktivismus významně ovlivnily slovenskou literaturu a ženské hnutí v první polovině 20. století.
