Aileen Wuornos se v těchto dnech znovu dostává do pozornosti díky čtvrté řadě seriálu Monster: The Lizzie Borden Story. Netflix ji zařadil mezi historické postavy, které doplňují příběh Lizzie Borden a jejího procesu z 19. století. Wuornos v seriálu ztvárnila Sarah Paulson, která se k tvorbě producenta Ryana Murphyho vrací po několika předchozích spolupracích. Její postava se objeví ve čtyřech epizodách nové sezony. Seriál přitom vytváří spojení mezi dvěma ženami, které se ve skutečnosti nikdy nepotkaly.
Podle rozhovoru, který spolutvůrce Ian Brennan poskytl magazínu PEOPLE, vzniklo toto propojení jako vědomé tvůrčí rozhodnutí. Autoři chtěli porovnat, jak společnost nahlížela na ženské násilí v roce 1893 a jak se k němu stavěla o téměř sto let později. Lizzie Borden byla obviněna z vraždy otce a nevlastní matky, ale porota ji osvobodila. Wuornos byla naopak odsouzena za vraždy sedmi mužů na Floridě. Seriál proto pracuje s rozdílnými reakcemi veřejnosti i justice na podobně vyhrocené případy.
Wuornos podle dostupných historických záznamů zabila sedm mužů v letech 1989 až 1990, kdy pracovala jako sexuální pracovnice na floridských silnicích. Policie ji zatkla v lednu 1991 po vyšetřování, které spojilo několik obětí s její osobou. Během procesu tvrdila, že jednala v sebeobraně, protože ji muži napadli nebo se ji pokusili znásilnit. Později své výpovědi měnila a v rozhovoru z roku 2000 uvedla, že tvrzení o sebeobraně nebylo pravdivé. Za šest vražd dostala šest trestů smrti.
Nová seriálová interpretace však naznačuje, že Wuornos Lizzie Borden obdivovala a vnímala ji jako předobraz ženy, která se vzepřela očekáváním okolí. Pro takové spojení mezi oběma ženami ale neexistuje doložený historický důkaz. Není potvrzené, že by Wuornos Borden znala, četla o ní nebo ji považovala za osobní inspiraci. Seriál proto používá jejich paralelu jako dramatický prostředek, nikoli jako popis doložené události. Tento rozdíl mezi skutečností a fikcí je u nové řady důležitou součástí diskuse.
Jedna ze seriálových dějových linií ukazuje Wuornos jako ženu, která se k Borden vztahuje téměř osobně. Postava Sarah Paulson se v příběhu představuje jako Lizzie Borden a později se objevují další scény, které obě historické figury symbolicky propojují. Ve skutečném životě však žádné setkání ani návštěva domu Lizzie Borden doloženy nejsou. Wuornos byla v době otevření domu pro veřejnost už ve vězení a čekala na vykonání rozsudku. Seriál tak záměrně kombinuje archivní fakta s dramatizovanými situacemi.
Ian Brennan vysvětlil, že postava Wuornos pomáhá seriálu otevřít otázku takzvaného dědictví ženského vzteku. Autoři vedle Borden a Wuornos pracují také s historickou postavou Alžběty Báthoryové. Každá z těchto žen pochází z jiné doby a její příběh má odlišný právní i společenský kontext. Společným motivem je způsob, jakým se jejich násilí vykládá, popisuje a začleňuje do veřejné paměti. Seriál proto nestaví na přímé historické souvislosti, ale na tematickém srovnání tří různých postav.
Případ Wuornosové zůstává v americké kriminální historii spojený nejen se sedmi vraždami, ale také s otázkami týkajícími se traumatu, násilí a fungování soudního systému. Po odsouzení strávila roky v cele smrti a v roce 2002 byla na Floridě popravena smrtící injekcí. Její život už dříve zpracoval film Monster z roku 2003, v němž ji hrála Charlize Theron. Za svůj výkon získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Nový seriál nyní její příběh zasazuje do širšího vyprávění o historickém obrazu násilných žen.
Čtvrtá řada Monster: The Lizzie Borden Story je dostupná na Netflixu a její uvedení obnovilo zájem o skutečné okolnosti případu Aileen Wuornos. Pozornost se soustředí především na hranici mezi dokumentárními fakty a scénáristickou interpretací. Seriál potvrzuje její zatčení, odsouzení i popravu, zároveň ale vytváří motivy, které historické prameny nepotvrzují. Diváci tak sledují nejen příběh známé odsouzené vražedkyně, ale také způsob, jakým současná televizní tvorba přepisuje skutečné případy do tematicky propojeného vyprávění.
