Úmrtí onkologicky nemocné pacientky po dlouhém čekání na nemocničním urgentním příjmu prověřuje prokuratura v polské Poznani. Maria přijela do tamní nemocnice 22. července 2026 a na přijetí na oddělení podle rodiny čekala více než 46 hodin. Když ji zdravotníci na oddělení převezli, byl její stav velmi vážný. Později skončila na jednotce intenzivní péče a následující ráno zemřela. Rodina chce zjistit, zda během pobytu na urgentním příjmu dostala odpovídající péči. Nemocnice pochybení odmítá.
Maria měla při příjezdu střevní potíže, horečku a příznaky dehydratace. Zároveň se léčila s onkologickým onemocněním a podstupovala chemoterapii. Kvůli podezření na infekci ji zdravotníci umístili odděleně od ostatních pacientů. Její syn Artur popsal polskému deníku Gazeta Wyborcza, že čekala v malé místnosti označené jako sklad. Podle rodiny tam zůstala téměř dva dny, než se uvolnilo místo na oddělení. Právě podmínky, v nichž čekala, a péče během této doby patří k otázkám, na které příbuzní žádají odpověď.
Artur uvedl, že v místnosti byly deky, nefunkční dokovací stanice a další nepoužívané vybavení. Podle jeho popisu tam nebylo okno, ventilace ani zvonek, kterým by pacientka mohla přivolat pomoc. Polský web Fakt doplnil tvrzení rodiny, že Maria dlouho ležela na tvrdém lehátku bez antidekubitní matrace. Příbuzní také tvrdí, že její zdravotní stav nebyl nepřetržitě monitorován. Jde o popis ze strany rodiny, nikoli o závěry vyšetřování. Nemocnice odmítá, že by diagnostika a léčba pacientky byly neadekvátní jejímu stavu.
Během čekání si blízcí podle vlastních slov všimli, že se Mariin stav zhoršuje. Syn popsal, že začala blouznit, měla výrazně zrychlený tep a studené končetiny. Rodina si všimla také namodralých rtů a na tyto projevy opakovaně upozorňovala nemocniční personál. Příbuzní tvrdí, že personál na jejich upozornění nereagoval dostatečně rychle. V jejich výpovědi se objevují rovněž potíže se zajištěním nitrožilního přístupu. Právě způsob sledování pacientky a reakce na změny jejího stavu chce nyní rodina nechat prověřit.
Po více než 46 hodinách zdravotníci Marii převezli na interní oddělení. Její stav byl v té chvíli podle dostupných informací hodnocen jako krajně vážný. Pacientka dostala tekutiny, antibiotika, kyslík a lék na podporu krevního oběhu. Následně ji lékaři zaintubovali a převezli na jednotku intenzivní péče. Následující ráno Maria zemřela. Rodina se nyní ptá také na to, kdy byla intenzivní léčba zahájena a jak se během předchozího čekání rozhodovalo o jejím dalším postupu.
Poznaňská nemocnice nesouhlasí s tvrzením, že pacientce neposkytla náležitou pomoc. Uvedla, že diagnostika i léčba odpovídaly jejímu klinickému stavu. Dlouhý pobyt na urgentním příjmu připouští, vysvětluje jej však nedostatkem volného místa na oddělení, které mohlo zajistit potřebnou izolaci. Zatímco nemocnice hájí postup svých zdravotníků, rodina upozorňuje na podmínky čekání a na zhoršování Mariina stavu. Vyjádření nemocnice tedy nepopírá samotnou délku čekání. Spor se týká především toho, jakou péči Maria v této době dostávala a zda personál na její stav reagoval přiměřeně.
Mariin syn už o případu informoval prokuraturu a rodina podnikla právní kroky. Podle jeho vyjádření příbuzní předem neurčují, kdo za úmrtí nese odpovědnost. Žádají objasnit délku čekání, způsob sledování pacientky i rozhodnutí o jejím převozu na oddělení. Zajímají je také podmínky v místnosti, kde byla izolována, a načasování další léčby. Případ proto zůstává otevřený i přes odmítavé stanovisko nemocnice. Při jeho prověřování bude podstatná zdravotnická dokumentace, výpovědi personálu a posouzení odborníků, zda existovala souvislost mezi poskytovanou péčí a úmrtím pacientky.
