Rodina v zatepleném domě může za vytápění tepelným čerpadlem zaplatit přibližně o 9 660 korun ročně méně než s plynovým kotlem. Takový výsledek vychází z modelového srovnání pro topnou sezonu 2026/2027, které počítá s domem o vytápěné ploše 150 metrů čtverečních. Dům potřebuje za rok 10 000 kilowatthodin tepla a jeho obyvatelé udržují v místnostech teplotu kolem 21 stupňů Celsia. Nižší účet za energii však neznamená rychlou návratnost investice. Čerpadlo v tomto příkladu stojí při pořízení o 230 tisíc korun více než kotel.
Pro domácnosti, které už mají plynovou přípojku, je rozdíl mezi pořizovací cenou a provozními náklady podstatný. Dřevostavitel při srovnání počítá s cenou plynu 2,20 koruny za kilowatthodinu, včetně DPH a variabilních poplatků. Při předpokládané sezonní účinnosti kotle 95 procent tak jedna kilowatthodina využitelného tepla vychází přibližně na 2,32 koruny. Skutečná cena plynu se ovšem může lišit podle dodavatele, smlouvy i odběrného místa. Výpočet proto nepředstavuje účet, který automaticky dostane každá česká domácnost s plynovým vytápěním.
U čerpadla typu vzduch-voda stojí modelová kompletní instalace pro rodinný dům zhruba 300 tisíc korun. Zařízení využívá energii z venkovního vzduchu a ze spotřebované elektřiny dodává větší množství tepla. Výpočet předpokládá sezonní topný faktor tři, tedy tři kilowatthodiny tepla z jedné kilowatthodiny elektřiny. Počítá také s průměrnou cenou elektřiny 4,05 koruny za kilowatthodinu, včetně DPH a variabilních poplatků. Při těchto podmínkách stojí jedna kilowatthodina tepla přibližně 1,35 koruny. Právě rozdíl v ceně vyrobeného tepla vytváří prostor pro nižší roční výdaje.
Pro požadovaných 10 000 kilowatthodin tepla by plynový kotel podle modelu spotřeboval zhruba 10 526 kilowatthodin plynu. Samotný plyn na vytápění by tak domácnost stál přibližně 23 160 korun za rok. Tepelné čerpadlo by na stejné množství tepla potřebovalo asi 3 333 kilowatthodin elektřiny za zhruba 13 500 korun. Rozdíl obou účtů činí přibližně 9 660 korun ročně ve prospěch čerpadla. Když se však vyšší počáteční výdaj 230 tisíc korun vydělí touto úsporou, vychází jednoduchá návratnost na necelých 24 let. Výpočet nezahrnuje servis, opravy ani případnou výměnu zařízení.
Výsledek závisí také na tom, za kolik domácnost elektřinu skutečně odebírá. Při splnění podmínek může majitel čerpadla využít distribuční sazbu D57d, která nabízí nízký tarif po 20 hodin denně. Zbývající čtyři hodiny platí vysoký tarif a konkrétní ceny závisejí na dodavateli i distribuční oblasti. Model předpokládá, že v nízkém tarifu domácnost odebere 90 procent elektřiny potřebné k vytápění. Pokud bude její skutečný odběr rozložený jinak nebo bude mít odlišné ceny, změní se i vypočtená úspora. Samotná sazba proto nestačí k určení nákladů konkrétního domu.
Další proměnnou je skutečná účinnost čerpadla během celé topné sezony. Při silnějších mrazech získává teplo z chladnějšího vzduchu a energii může spotřebovat také odmrazování venkovní jednotky. Kdyby sezonní topný faktor místo tří dosáhl pouze hodnoty dvě, vytápění modelového domu by stálo 20 250 korun ročně. Rozdíl proti vypočteným nákladům na plyn by se tím podstatně zmenšil. Záleží rovněž na teplotě vody, kterou potřebuje otopná soustava: podlahovému topení často stačí 30 až 35 stupňů Celsia. Starší radiátory mohou vyžadovat 60 stupňů nebo více, což spotřebu čerpadla zvyšuje.
Pořizovací srovnání vychází z předpokladu, že dům už plynovou přípojku má. Pokud ji majitelé teprve potřebují vybudovat, přibudou náklady, které mohou poměr obou variant změnit. Tam, kde plynovod nevede, připadá v úvahu také zásobník LPG, jehož provoz by vyžadoval samostatný výpočet. U domů s radiátory je zase důležitá jejich velikost, tepelná ztráta budovy a potřebná teplota topné vody. Do budoucích účtů může zasáhnout vývoj cen elektřiny a plynu i připravovaný systém emisních povolenek ETS2. Jeho přesný dopad na náklady konkrétní domácnosti zatím nelze spolehlivě určit.
