Ve věku 94 let zemřel v americké Santa Barbaře Josef Mašín, účastník protikomunistického odboje, bývalý voják a později podnikatel. O jeho úmrtí informovala Paměť národa. Mašínův život spojil odpor proti nacismu i komunismu se službou v americké armádě a působením v podnikání. Ještě krátce před smrtí mluvil s historikem Petrem Blažkem. Při rozhovoru před deseti dny mu podle zveřejněné zprávy řekl: „Do deseti dnů zemřu.“
Seznam Zprávy uvedly, že informaci o úmrtí předal Paměti národa zdroj blízký rodině. V březnu, krátce po svých 94. narozeninách, Mašín v bilančním rozhovoru mluvil o tom, že mu přátelé z USA i ze zahraničí blahopřáli a chtěli ho ještě jednou vidět. „Odcházím pomalu na věčnost. Je mně zkrátka tolik, kolik je,“ řekl tehdy. Zároveň dodal, že je vděčný za každý den života i za těžce získané zkušenosti. Se smíchem ale připomněl, že jeho cílem je dožít se sta let.
Historik Petr Blažek navštívil Mašína letos v dubnu ve Spojených státech společně s badatelem Jaroslavem Čvančarou. Oba si podle svých vzpomínek všimli, že Mašín bojoval s vážnou nemocí, mimo jiné při užívání léků a očních kapek. Blažek ocenil, že se přitom staral také o nemocnou manželku Evu. Čvančaru zaujala jeho paměť a schopnost vybavovat si jména i místa spojená s vlastními zážitky. V debatách podle něj Mašín prokazoval mimořádnou znalost podrobností a smysl pro humor.
Po útěku z komunistického Československa vstoupil Mašín do americké armády a i ve vysokém věku se považoval za jejího vojáka. Spolu s bratrem Ctiradem a Milanem Paumerem absolvoval náročný výcvik speciálních jednotek. Bratři se podíleli na vzniku Zelených baretů a působili také ve Special Forces Group. Mašínové navíc pracovali jako instruktoři v 82. výsadkové divizi. Podle Blažka pro Josefa Mašína představovala celoživotní sounáležitost s americkou armádou zásadní součást jeho identity.
Mašínovy zkušenosti z útěku přes uzavřený sovětský blok a z vojenské služby uplatnil také po odchodu z armády. V podnikání se prosadil v oblasti mikročipů a letectví a stal se úspěšným podnikatelem. Podle Seznam Zpráv jako první ve Spojených státech nastartoval výrobu mikročipů. Sám svůj úspěch spojoval především s pracovitostí, vytrvalostí a schopností rozpoznat příležitost. V březnovém rozhovoru říkal, že peníze podle něj přicházejí, když člověk dělá věci dobře a má dobré nápady.
Významnou součástí Mašínova života zůstaly také kontakty s vojenskými a veteránskými kruhy ve Spojených státech. Respekt si získal u velitelů speciálních sil i bezpečnostních expertů, kteří oceňovali jeho zkušenosti a schopnost analyzovat krize a válečné konflikty. Byl členem různých veteránských spolků a přednášel lidem se zájmem o vojenské dějiny. Žádosti o přednášku podle Blažka neodmítal. Mašín si přál, aby byl stejně jako jeho bratr Ctirad pohřben na vojenském hřbitově Riverside v Kalifornii.
Po pádu železné opony se Mašín opakovaně vracel do míst ve východním Německu, kde se při útěku střetl s policií a armádou. Udržoval přátelství s lidmi, kteří jemu a jeho skupině tehdy pomáhali, včetně rodiny Grünertových. Do Německa se vracel také do domu přestavěného z bývalého seníku, v němž se skupina v roce 1953 skrývala. V 70. a 80. letech podporoval republikánskou stranu a prezidenta Ronalda Reagana. Podporoval také Donalda Trumpa, k němuž měl ale výhrady kvůli nepotismu a proměnlivým výrokům.
