Voyager 1 se 18. listopadu dostane den cesty světla od Země
Ilustrace vytvořená pomocí AI
Věda Autor: Redakce · 3 min čtení · Zdroje: npr.org, space.com

Voyager 1 se 18. listopadu dostane den cesty světla od Země

Meziplanetární sonda Voyager 1 se 18. listopadu dostane do vzdálenosti jednoho světelného dne od Země. NASA očekává, že této hranice dosáhne v 11:16:07 pražského času. Světelný den je vzdálenost, kterou světlo urazí za 24 hodin, tedy přibližně 26 miliard kilometrů. Sonda bude v té chvíli zhruba 16 miliard mil od naší planety. Od jejího startu z Floridy uplyne 49 let, dva měsíce a 11 dní.

Podrobnosti o očekávaném milníku zveřejnil magazín Space.com s odkazem na NASA. Vzdálenost jednoho světelného dne má praktický dopad na komunikaci se sondou, protože rádiovému signálu potrvá cesta k ní přibližně 24 hodin. Odpověď z Voyageru 1 pak bude putovat další den zpět k Zemi. V okamžiku překročení hranice má být sonda v kontaktu s madridskou stanicí Deep Space Network. Tuto síť tvoří tři anténní stanice určené ke sledování hlubokého vesmíru.

Voyager 1 odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě 5. září 1977, několik týdnů po sesterské sondě Voyager 2. Během mise proletěl kolem Jupiteru a Saturnu a v roce 1979 odhalil slabý prstencový systém Jupiteru. O rok později zkoumal Saturnovy prstence a měsíce. Dne 17. února 1998 předstihl americkou sondu Pioneer 10 a stal se nejvzdálenějším lidským objektem ve vesmíru. Voyager 1 a Voyager 2 jsou jediné sondy, které pracovaly mimo heliosféru, ochrannou oblast kolem Slunce.

Voyager 1 překročil hranici heliosféry v roce 2012 a od té doby pokračuje ve výzkumu mezihvězdného prostoru. Jeho přístroje měří magnetická pole, částice a plazmové vlny mimo oblast ovládanou slunečním větrem. Letos NASA vypnula přístroj LECP, který měřil nízkoenergetické nabité částice. Vědci tím chtěli snížit spotřebu a prodloužit dobu, po kterou sonda může fungovat. V provozu zůstávají dva vědecké přístroje, jeden měří magnetická pole a druhý zachycuje plazmové vlny.

Obě sondy pohání radioizotopové zdroje, jejich výkon ale postupně klesá. Voyagerům podle NASA ubývají přibližně čtyři watty za rok, zatímco na začátku mise měly výkon 470 wattů. Týmy proto vypínají některé přístroje a hledají způsoby, jak energii rozdělit mezi zbývající vědecké úkoly. Jeffrey Hayes z NASA upozornil také na omezené množství hydrazinu, který se používá v pohonném systému. Pokud by tato látka zmrzla, sonda by podle něj přestala fungovat.

Voyager 2 je od Země vzdálený asi 13,5 miliardy mil a jeden světelný den překročí podle NASA až v roce 2035. Obě sondy přesto stále komunikují se Zemí a posílají měření z mezihvězdného prostoru. Jejich životnost při návrhu mise podle Hayese patrně nikdo neodhadoval na téměř půl století. Původní část programu od startu po průlet kolem Neptunu v letech 1977 až 1989 stála 865 milionů dolarů. NASA na rozšířenou misi vyčlenila dalších 30 milionů dolarů.

Na obou sondách je také Zlatá deska, která má představit Zemi případným mimozemským nálezcům. Obsahuje zvuky přírody a pozdravy ve 35 jazycích, doplněné návodem v symbolech. Voyager 1 nyní ze Země míří směrem k souhvězdí Hadonoše, podle Hayese. Jeho vzdáleným cílem je oblast poblíž hvězdy Gliese 445 v souhvězdí Malého medvěda. K průletu kolem ní se sonda přiblíží asi na 1,7 světelného roku, ale až za 40 tisíc let, kdy už nebude mít dost energie k provozu.