Zemřela Brigitte Bardotová. Pařížská rodačka se v 60. letech minulého století stala jedním z nejvýraznějších sexuálních symbolů a francouzská média jí přisuzovala roli vynálezkyně svobody lásky. Veřejně žádná morální tabu neuznávala, otevřeně si užívala svého těla a sexuální svobody a podle zvyklostí své doby se chovala mimo zavedené konvence.
Bardotová sama o sobě říkala: „Nikdy jsem nebyla stvořená pro manželství. Vždy jsem chtěla lásku, ne vlastnictví.“ Ve vztazích bývala vášnivá, zároveň ale málokterý z těchto svazků trval déle než tři roky. Její ložnicí prošli herci, režiséři, hudebníci i politici; mnohé z jejích vztahů fascinovaly veřejnost a mužům zamotávala hlavu.
Poprvé se vdala v 18 letech, proti vůli rodičů. V roce 1952 si vzala Rogera Vadima, o šest let staršího francouzského režiséra, scenáristu a bohéma, který vyhledával velmi mladé ženy a podle dostupných citací Bardotovou silně ovlivňoval a ovládal. Vadim sám o ní řekl: „Byla mou ženou, mou dcerou, milenkou… skutečné umělecké dílo,“ citoval web lepoint.fr. Jejich manželství bylo otevřené a plné nevěr na obou stranách; čtyři roky po svatbě ji Vadim obsadil do hlavní role melodramatu …a Bůh stvořil ženu, jeho režijního debutu. O rok později se pár rozvedl.
Druhým manželem byl Jacques Charrier, neúspěšný herec a podle textu poradce krajní pravice, o dva roky mladší než Bardotová. S Charrierem měla jediné dítě, syna Nicolase. Mateřství jí nevyhovovalo a sama o něm mluvila kriticky; vztah s Charrierem byl podle dostupných informací žárlivý a násilný. Po třech letech manželství následoval sporný rozvod a Charrier později výrazně ztížil její kontakt se synem.
Třetí manžel je v textu nazýván romantickou legendou; o tom čtvrtém se text zmiňuje bez podrobností. Bardotová nešla ke svazku kvůli vlastnictví, ale za láskou — a právě tento postoj ji provázel přes všechny čtyři svatby.
