Ranní klid v centru Caracasu přerušil hluk letadel a vrtulníků. Joanna Olympia Verschuurová se probudila do otřásajícího se bytu v čtvrti El Paraíso, vyběhla na balkon a viděla na noční obloze obří oranžové záblesky a slyšela mohutné rány. „Měla jsem pocit, že se hroutí půlka města,“ řekla Joanna Seznam Zprávám.
Údery měly zasáhnout několik cílů, mezi nimi malé vojenské letiště La Carlota a pevnost Tiuna — rozsáhlý komplex, kde sídlí vojenská akademie a kde jsou podle zpráv ubytováni vysocí politicko-vojenskí představitelé včetně prezidenta Nicoláse Madura. Prezidentské okolí vyhlásilo výjimečný stav a vládní komuniké označilo událost za vnější narušení a přímo viní Spojené státy; podle dokumentu jde údajně Washingtonu o pořizování venezuelské ropy a dalších nerostů.
Joanna, která netají přání po pádu Madurovy vlády, popisuje po úderech smíšené pocity: „Konečně na to došlo, exploze byly ale opravdu silné a já kromě nadšení pocítila i velký, velký strach.“ Nyní podle svých slov prožívá úzkost a obává se především možného následujícího zásahu ze strany režimu. „Bojím se velkého teroru,“ dodala.
Exploze se neomezily jen na Caracas; silné rány hlásily také federativní státy La Guaira, Aragua a Miranda. Maduro zároveň vyzval obyvatelstvo k ozbrojenému odporu proti „imperialistické agresi“ a podle dostupných informací posílil svou osobní ochranu o další loajální složky — výměna stráží zmíněna byla i v kontextu dlouhodobé přítomnosti kubánských bezpečnostních struktur u venezuelských lídrů.
Mezi obyvateli panují obavy a rozporuplné reakce. Jeden muž, který se představil jako Alegrín, vyjádřil obavy, že rozsah úderů a jejich rozmístění povede k obětem mezi civilisty a může společnost spíše semknout kolem režimu: „Obávám se, že Madurova popularita půjde spíš nahoru. Když vám ničí vaše domy, vaše ulice… jak tomu můžete fandit?“
