Na severovýchodě Moravy žije muž, který v davu nepřitahuje pozornost: padesátník v nenápadném oblečení, předseda sdružení nájemníků v panelovém domě na Těšínsku. Sousedé ho popisují jako klidného a pečlivého. V minulosti však totožnost nesl pod jménem Jiří Straka – osoba spojená s vlnou násilí, která na jaře 1985 ochromila tehdejší Československo.
Jaro 1985 bylo obdobím příprav na celostátní spartakiádu a veřejný život byl výrazně kontrolovaný; oficiální deník Rudé právo o útocích mlčel. Mezi únorem a květnem téhož roku zaútočil neznámý pachatel na řadu žen v Praze i na sídlištích, což vyvolalo paniku a zvýšené noční hlídky mezi obyvateli města.
Pachatelem byl šestnáctiletý učeň hornického učiliště ze Stochova. Straka byl fyzicky nenápadný, s vysokým IQ, bez empatie; sám později přiznal, že útoky byly o moci a sledování hrůzy obětí. Během přibližně sto dnů napadl jedenáct žen; tři z nich – Alice P., Věra F. a Marta M. – přišly o život. První vražda se odehrála 8. dubna 1985 v zalesněné rokli u Novodvorské, kdy byl napaden a znásilněn třiadvacetiletá Alice P. Další oběti byly napadeny v květnu včetně lékařky Věry F. a ženy v suterénu domu na Puškinově náměstí, kde pachatel podle vyšetřovatelů použil kombinaci škrcení a dalších prostředků, později popsanou jako „trojité jištění“.
Straka používal promyšlené pomůcky: čalounickou nit s zatavenými konci, gumové pásky z podprsenek, kožené řemínky. Některé detaily zkoumání ukázaly, že k činům přistupoval metodicky a s technickou pečlivostí. Dne 22. května 1985 byl zadržen na internátě ve Stochově a vyšetřováním vedl Jiří Markovič, který volil neobvyklý přístup; první výslech podle textu trval až do 4:00 (Pražského času) a vedl k přiznání.
V prosinci 1985 dostal za tři vraždy trest desetiletého vězení jako mladistvý. Ve výkonu trestu čelil násilí spoluvězňů, v roce 1989 podstoupil chirurgickou kastraci jako terapeutické opatření. Po amnestii prezidenta Václava Havla v roce 1990 strávil následující léta v psychiatrických ústavech v Bohnicích a Opavě, kde se vyučil pekařem, nechal se pokřtít a věnoval se evangelické víře. V roce 2004 pak Okresní soud v Opavě dospěl k závěru, který podle textu šokoval pozůstalé i vyšetřovatele.
