V noci na pondělí zemřel výtvarník Boris Jirků. O jeho úmrtí informovali žáci a přátelé na sociálních sítích; mezi nimi vzdal hold i vizuální umělec Martin Kocourek, který Jirků označil za oblíbeného kolegu a vysokoškolského pedagoga.
Stránky Galerie LaFemme popisují jeho tvorbu jako většinou figurativní, s dynamickou perspektivou a výraznou barevností. Podle nich jsou jeho práce pitoreskní, expresivní a mnohdy až absurdní, což je řadí k tzv. škole české grotesky.
Barvy hrály v Jirkově díle zásadní roli. Jeho obrazy, ilustrace a sochy často pracují s kontrastem barevných vrstev a kompozicemi, které odkazují na moderní každodennost v originálním autorském projevu. Výstava akademického malíře představila dynamiku barev a snů v jeho tvorbě.
Jirků čerpal inspiraci z četných zahraničních pobytů: zúčastnil se tvůrčích rezidencí v Brazílii, Kanadě, andaluském Španělsku, Ekvádoru, na Galapágách i na Sicílii. Ilustroval několik významných děl světové literatury přeložených do češtiny, mezi nimi Mistra a Markétku Michaila Bulgakova, Hořké povídky Maxima Gorkého, Kroniku ohlášené smrti a Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze.
Boris Jirků získal řadu ocenění za uměleckou tvorbu, několikrát obdržel cenu Nejkrásnější kniha roku za originální knižní ilustrace.
Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. V letech 1970–1974 studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti a v letech 1974–1980 absolvoval Akademii výtvarných umění v ateliéru prof. Arnošta Paderlíka. Do roku 1990 působil jako učitel na lidové škole umění. Následně sedmnáct let vedl výuku figurální kresby a malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl krátce i v čele školy. Posléze vyučoval figurální kresbu a malbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a organizoval výstavy FIGURAMA, věnované studentské kresbě patnácti univerzit z Evropy a USA.
