V roce 1985 byl student pedagogické fakulty Martin Semrád vyhozen poté, co ho na StB označil tehdejší tajný spolupracovník Oto Klempíř. Semrád tehdy odmítl spolupráci s komunistickou policií a za to přišel o možnost dokončit studium speciální pedagogiky. „Poznamenalo mě to na celý život,“ říká. „Přestal jsem věřit lidem.“
O případu informovala Paměť národa; věc rovněž zpracovali Reportéři ČT. Kontakt s těmito organizacemi byl první okamžik, kdy Semrád zjistil, kdo za jeho vyhazovem stál — dosud tušil, že viníkem byl spolužák Jakub Košík.
Na jaře 1985, 14. února kolem 1:00 ráno, podle Semráda čtveřice příslušníků StB vtrhla do studentského pokoje na koleji v Brandýse nad Labem a odvezla ho k výslechu do kanceláře v Bartolomějské ulici. Nejprve prý hledali marihuanu, kterou Semrád a kamarádi pěstovali na zahradě v Žampachu. Později však výslechy směřovaly k otázkám o tom, s kým se stýká, kam chodí a co čte; marihuana byla podle něj záminka k získání jiných informací.
Po prvním výslechu nabídli estébáci Semrádovi spolupráci. Domluvili schůzku ve vestibulu metra Můstek, pokračovali v restauraci Savarin a v březnu se setkali znovu ve vinárně Růže. Tam Semrád spolupráci odmítl s odůvodněním, že by se lidem nemohl podívat do očí; v dokumentaci StB je uvedeno, že si rozmyslel rozhodnutí o spolupráci.
Po odmítnutí spolupráce mu bylo oznámeno, že pokud nebude spolupracovat, „nedostuduje“. V listopadu 1985 děkan fakulty zahájil kárné řízení s cílem vyloučit ho ze studia. Spolužáci zorganizovali petici, jejíž autorem byl Jan Souček; podepsalo ji zhruba deset až patnáct lidí, ale žádná reakce vedení fakulty nepřišla.
Semrád se po vyhazovu neprosadil ve vysněném oboru; dnes pracuje jako prodavač v Bauhausu. Manželka Dana dokončila studium a stala se vychovatelkou ve škole pro sluchově postižené. O Otu Klempířovi Semrád říká: „Myslím, že by neměl být ministrem demokratické země. Ten člověk pořád lže, celý život, lže sám sobě i lidem.“
