Donald Trump přestal tlačit na Dánsko v otázce Grónska poté, co v posledních hodinách před oznámením dohody na Světovém ekonomickém fóru v Davosu hovořil s nizozemským premiérem Markem Ruttem. Rutte se v rozhovoru označil za jednoho z tvůrců „budoucího skvělého dealu“ a amerického prezidenta po schůzce chválil; přitom dlouho platí za zkušeného vyjednavače, který vydržel čtrnáct let v čele nizozemské vlády a získal si domácí přezdívku „Pan kompromis“.
Rutte sám však nemohl jednostranně rozhodnout o případném pronájmu Grónska, vyhlášení suverenity či navyšování vojenské přítomnosti v oblasti. Hlavním motivem Trumpova ústupu se podle komentářů ukázaly být především ekonomické tlaky: evropské země rychle nabídly odvetu v objemu zhruba 93 miliard eur a některé státy pohrozily prodejem amerických dluhopisů. Finanční trhy následně zareagovaly, což zasáhlo i sponzory hnutí MAGA a část republikánů, kteří začali kvůli možným celům ztrácet peníze. Tento vývoj komentátoři nazvali „TACO efektem“ — Trump Always Chickens Out.
Otázky, které z událostí vyplývají, zůstávají: zahájí Trump podobnou misi vůči Kanadě, jakou zamýšlel vůči Grónsku? Kam se americká politika zaměří, pokud vnitřní problémy, jako oběti střelby migrační policie ICE, budou přibývat? A jak by se měla Evropa připravit na další střety s politikou Bílého domu? Podle zjištění Seznam Zpráv navíc česká vláda uvažuje o zastavení vratné podpory pro české exportéry na Ukrajině a už došlo ke škrtům projektů psychologické pomoci ukrajinským školákům, což v textu komentátor označil za záležitost, která vyžaduje vysvětlení.
Premiér Andrej Babiš opakovaně tvrdil, že bude řídit zahraniční politiku, jeho kroky ale podle komentáře tento obraz nenaplňují. Babiš nejprve nebyl schopen jednoznačně říci, čí je Grónsko, a na dotaz, zda Česko plně stojí za Dánskem, odpověděl „nemůžu“ a teprve později svá slova korigoval. Plánované setkání nejvyšších ústavních činitelů na Hradě se, přestože měl být pozván i ministr zahraničí Petr Macinka, neuskutečnilo kvůli protahujícímu se zasedání vlády. Vzájemná neshoda premiéra a prezidenta v otázkách zahraniční politiky tak českou pozici zřejmě dále oslabuje.
