„Improvizovat se může, ale musí se to umět, kolegové, a pan Donutil je pro improvizaci stvořen,“ pravil Radovan Lukavský. Tato věta shrnuje jeden z častých komentářů k hereckému stylu Miroslava Donutila a upozorňuje na jeho schopnost pracovat s textem i momentem.
Donutil vyrůstal jako syn důstojníka — jeho otec byl soudce u vojenského soudu — a rodina se kvůli službě často stěhovala. Z Třebíče se přestěhovali do Tišnova, pak do Vyškova, do Znojma a nakonec do Brna. V pubertě Donutil snil o botách podobných těm, které nosil Elvis Presley; místo toho mu otec daroval vysoké boty s kožíškem. Když krabici otevřel a „málem omdlel“, otec pronesl větu: „Ty jsou, co?“ Na to se Donutil zmohl jen na jedno: „Díky, táto…“ Tuto historku si scénáristé později vypůjčili pro film Pelíšky, kde se s odstupem třiceti let a něco objevila v textu.
Uvedl web iDNES.cz.
Vedle zmíněných životních momentů text rovněž přináší přehled hodnocení řady filmů: Harry Potter a Fénixův řád 60 %, Elysium 80 %, Aneta 50 %, Líbáš jako Bůh 50 %, Ex Machina 70 %, 300: Bitva u Thermopyl 50 %, Nejhorší člověk na světě 65 % a Šakal 50 %.
Redakce se ptá čtenářů, jestli se jim líbí mobilní iDNES.cz a vítá nápady na jeho vylepšení.
