Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951. Jeho cesta k herectví nezačala přímočaře — kvůli reparátu z francouzštiny skládal maturitu opožděně a jediná škola, na kterou mohl bez řádně dokončené maturity nastoupit, byla Janáčkova akademie múzických umění. Kdyby odmaturoval včas, mohl se podle textu stát novinářem; životní zvrat ho ale přivedl na jeviště.
Donutil sám o sobě říká: „Vždycky jsem byl hlasitý, vždycky jsem chtěl trčet, nikdy nebylo mým cílem zapadnout do kolektivu.“ Tato osobnostní výpověď pomohla nasměrovat jeho profesní směřování. Základ jeho herecké dráhy tvoří dvě zásadní etapy — iniciační angažmá v brněnském divadle Husa na provázku a později dlouhá léta v činohře Národního divadla, kde se setkal s řadou lidí, kteří ho ovlivnili.
Vzpomínky a příhody z těchto setkání Donutil pravidelně zpracovává a přednáší ve svých zájezdových pořadech; s nimi od poloviny 90. let objíždí sály v Česku i na Slovensku. Rozhovory a vzpomínky jsou také zařazené v pořadu Audiosvět Českého rozhlasu.
Kromě rozhlasových vzpomínek Donutil pokračuje v aktivní herecké práci ve filmu a na jevišti. Současně pečuje o rodinu: sleduje, jak se syn Martin vydal v jeho uměleckých šlépějích, a těší se z nového statusu dědečka. Text zmiňuje jeho otcovskou hrdost, která je součástí jeho osobního života vedle pracovních povinností.
Donutilova kariéra tak kombinuje divadelní tradici i rozmanitost hereckých aktivit mimo jeviště — od samostatných zájezdových pořadů až po filmování. Jeho příběh ukazuje, jak jeden nečekaný zvrat na konci středoškolského studia nasměroval život jedné z výrazných osobností české scény.
