V roce 1998 do kin vstoupila filmová podoba knihy Michaela Crichtona Sphere. Projekt, který obsadil Dustina Hoffmana, Sharon Stone a Samuela L. Jacksona, měl ambice nabídnout napětí a vědeckofantastické nápady, ale nestal se ani komerčním hitem, ani kritickým úspěchem. Premiéra se uskutečnila 2. února 2026 — převedeno na středoevropský čas to odpovídá 2:00 SEČ. Film byl chápán jako potenciálně významná další Crichtonova adaptace, nakonec se ale ukázal spíše jako krok zpět pro autorovo filmové zpracování.
Jak poznamenal Jeremy Smith z /Film, Sphere v mnohém připomíná klasiku Solaris — myšlenka mimozemského objektu, který vplývá na psychiku lidí, je u obou děl klíčová. Ve filmu se skupina vědců a členů námořnictva vydává na dno Tichého oceánu, aby prozkoumala zjevnou vesmírnou loď a zvláštní obří sféru, která se v ní nachází. Základní premisa je tedy silná: kontakt s něčím nezvyklým začne odsudní postavy konfrontovat s jejich nejtemnějšími myšlenkami a impulzy.
Režisér Barry Levinson, jenž měl na kontě úspěšné snímky jako Rain Man a politickou satiru Wag the Dog, ale nedokázal z materiálu vytěžit to nejlepší. I přes rozpočet kolem 80 milionů dolarů film nenabídl vůči podmořské stanici dost vizuální invenci ani klaustrofobní atmosféru, která by podpořila existenciální hrozbu. Místo hlubšího rozboru lidské povahy se snímek soustředil na levné efekty a na postupné likvidování vedlejších postav, což kritici vnímali jako neuspokojivé.
Sphere se tak stala bodem obratu v tom, jak Hollywood vnímal další adaptace Crichtnových děl. Po ní následoval ještě jeden větší pokus — film The 13th Warrior z roku 1999 — ale odezva u diváků a kritiků už byla ovlivněná neúspěchem Sphere. Levinsonova volba vrátit se k Crichtnovi byla v kontextu jeho předchozích i následujících filmů pozoruhodná, zvlášť s ohledem na rozličné výsledky těchto adaptací.
