Curling na zimní olympiádě v Cortině d’Ampezzo přitahuje pozornost nejen díky fair play momentům, jako předvedla česká dvojice, ale i kvůli sporům o nečestné chování. Jednu z největších kauz her vyvolal Kanaďan Marc Kennedy, když prstem „cvrnkl“ do kamene za hog line, což je podle pravidel zakázané.
O tom, proč se curlingový kámen při jízdě stáčí, panují mezi odborníky rozpory. Pro BBC to shrnula Jennifer Vailová, specialistka na tribologii, tedy studium tření, opotřebení a mazání: vědecká komunita už více než sto let hledá shodu na fyzikálních principech, které za stočením stojí, a zatím ji nenašla.
Když hráč odhodí žulový kámen, dá mu při tom mírnou rotaci po nebo proti směru hodinových ručiček. V případě rotace po směru hodinových ručiček se kámen navzdory intuici stáčí doprava, nikoli doleva. Trajektorii dále ovlivňuje metení košťaty, které snižuje tření a mění dráhu.
Kameny se dotýká ledu pouze svým dolním prstencem. Led na hřišti není hladký jako led v hokeji, před zápasem ho pokropí drobnými kapkami vody, aby vznikly „kamínky“ — zdrsnění, které paradoxně snižuje kontakt mezi kamenem a ledem a tím i tření. Při skluzu se pak led podle Vailové natolik zahřeje, že se na povrchu vytvoří extrémně tenká vrstva vody, která působí jako mazivo.
O tom, proč přesně vzniká boční síla stáčející kámen, se názory liší. Do hry vstupuje několik faktorů: prstenec kontaktu kamene s ledem, směr a rychlost rotace při odhozu, a také nerovnoměrné tření, kdy zadní část kamene „drhne“ jinak než přední. I účinek metení — například zda je lepší čistit led jen na jedné straně nebo pod určitým úhlem — není jednoznačně vyřešen.
Proto je curling i pro odborníky stále do značné míry hádankou. Mezitím vtipálci shrnují záhadu jednoduše: kámen se podle nich stáčí, protože do něj někdo „cvrnkne“ — oblíbeným terčem těchto žertů je Marc Kennedy.
