Veronika Freimanová má za sebou desítky rolí před kamerou i na divadle – mezi nimi maminku Janu ve Vyprávěj nebo Lady Macbeth ve Shakespearově tragédii. Když vloni oslavila sedmdesáté narozeniny, veřejnost si všimla, že na herečce jako by čas nezanechal stopy. Ve vzpomínkách a v rozhovoru se vrací k profesním i osobním tématům: k přátelství, rutině i tomu, jak vnímá svůj věk.
Rozhovor připravily Monika Navrátilová a Kateřina Osičková.
Freimanová se usmívá nad tím, že se objevila na seznamu hereček vhodných na pobyt na opuštěném ostrově – zaujala tam 113. místo. Sama by si na ostrov vzala partnera, s nímž si po letech pořád má co říct, moře a ideálně řecký ostrov. Děti by údajně brát nechtěla, protože by je nechtěla omezovat, ale chtěla by vědět, kde jsou a jak se mají.
Každodenní rituál herečky je prostý: snídaně je pro ni důležitá i při časných vstáváních na natáčení. Přiznává, že ji odjakživa provázelo i jiné pojetí vnitřního naladění – tatínek jí říkával „Miss Katastrofa“ – přesto dnes víc preferuje dívat se na věci z té lepší stránky a nepřipouštět si zbytečný pesimismus.
Velký důraz klade na ženská přátelství a sdílení v kruhu blízkých kamarádek. S herečkou Janou Švandovou mají podle ní dlouholeté schůzky a vzájemnou podporu; přátelství našla i s Danou Batulkovou při zkoušení představení Mimo mísu, které jim nabídlo novou kolegiální i lidskou blízkost.
Freimanová se také vyjadřuje k veřejnému životu: nepatří mezi aktivní uživatelky sociálních sítí a používá termín „výprodej soukromí“ pro přílišné sdílení. Krátce pracovala jako pedagog na konzervatoři, ale po roce zjistila, že výuka jí nevyhovuje v období, kdy řešila i pubertu svých dcer.
Mezi současné projekty herečky patří film Máma režiséra Jiřího Stracha, který herečku zasáhl, i menší televizní série Muži v letu s Bolkem Polívkou, Mirkem Donutilem a Pavlem Zedníčkem; premiéra je plánovaná na konci března. Veronika Freimanová mluví o radosti z práce, o pokorném vnímání úspěchu a o tom, že herectví jí stále přináší nové podněty.
