Francouzský snímek Čaroděj z Kremlu režiséra Oliviera Assayase vstupuje do českých kin ve čtvrtek jako adaptace knihy Giuliana da Empoliho. Film se snaží zachytit postavu šedé eminence ruské politiky, která v próze vystupuje pod jménem Vadim Baranov, a vypráví její verzi vzniku nového politického režimu v Rusku.
Britský dokumentarista Adam Curtis v eseji HyperNormalisation zmiňoval Vladislava Surkova jako architekta hybridní politiky, a právě tato idea inscenování reality provází i filmovou adaptaci. Assayas a scenárista Emmanuel Carrère převzali strukturu knihy, postavili děj jako dlouhý rozhovor mezi Baranovem a zahraničním novinářem a většinu času nechávají hlavní postavu mluvit.
Hlavní roli ztvárnil Paul Dano; jeho podání je úsporné, monotónní a odměřené, což podle tvůrců má vyjadřovat intelektuální odstup postavy. Jeffrey Wright hraje amerického zpravodaje, jehož přítomnost slouží spíše jako katalyzátor vyprávění. Jude Law ztvárnil postavu připomínající Vladimira Putina: pečlivě napodobuje gesta a mimiku, ale postava postrádá vnitřní motivaci a psychologickou hloubku.
Alicia Vikander hraje Ksenii, roli oproti předloze rozšířenou tak, aby symbolizovala ducha svobody a postsovětskou energii; ve filmu však postava nemá vlastní agendu nezávislou na hlavním protagonistovi a slouží hlavně k vymezení úpadku elit.
Historické kapitoly — čečenská válka, oranžová revoluce, anexe Krymu — jsou vylíčeny chronologicky a bez dramatického vnitřního napětí. Assayas dříve využíval luxusní prostředí a značkové oblečení k vyjádření existenciální úzkosti, například ve Sils Maria nebo Osobním nákupčím; v Čaroději z Kremlu však povrchová fascinace stylem a hédonismem zůstává bez hloubky.
Film trvá 145 minut a podle tvůrců má ilustrovat, že moderní moc je založená na inscenování příběhů a kontrole vyprávění. Výsledek ale podle autorů snímku postrádá emocionální průraznost a působí někdy jako akademická debata o moci spíše než jako dramatické zkoumání postoje či vnitřního života protagonistů.
