Adriana Sklenaříková přijela do Prahy na pozvání své dlouholeté přítelkyně Terezy Maxové, která prostřednictvím nadace podporuje znevýhodněné děti. Letos měla předvánoční akce podtitul Wall of Joy.
S Maxovou se Sklenaříková zná od doby po revoluci, kdy Tereza už dva roky žila v Paříži. Tereza odjela bezprostředně po maturitě v osmnácti, Adriana naopak ještě tři roky zůstala v Praze a studovala medicínu. Věřila, že to byl důvod, proč se svými setkáními spíše míjely a potkávaly se hlavně na přehlídkách.
Na akci se Adriana setkala i s Hanou Soukupovou a všimla si, že je o pár centimetrů vyšší. Obě kdysi hrály basketbal, a Adriana si vzpomněla, že mezi modelkami bývala většinou nejvyšší ona sama.
Na „stěně radosti“ má podle svých slov místo dcera Nina, rodina, maminka a budoucí manžel, francouzský zpěvák Marc Lavoine. Připomněla také své počátky, kdy jí s vyslovováním příjmení pomohlo dočasné užívání jména Tess, zejména v Americe.
Kariéra se na přelomu 90. let rychle rozvíjela a život často znamenal cestování mezi Francií, Itálií a Spojenými státy. V některých týdnech byla i v šesti zemích a málokdy měla čas na osobní život. Z cest si dodnes schovává letenky a právě v letadle potkala i svého prvního partnera, fotbalistu Christiana Karembeu.
Přechod z medicíny na molo přišel prakticky ze dne na den. Jazykově začínala takřka od nuly: angličtinu si osvojila během tří týdnů z učebnice pro samouky, francouzštinu si osvojila později, když se stala francouzskou ambasadorkou Červeného kříže a pochopila, že rozhovory bude vést ve francouzštině.
V roce 2010 se přestěhovala do Maroka s druhým manželem. Tamní prostředí bylo jinak kulturně odlišné; arabštinu mluví hlavně dcera Nina, Adriana zůstala u francouzštiny, angličtiny a slovenštiny. Po letech střídání kontinentů plánuje Maroko opustit, protože její život se odehrává především v Evropě a časté lety ji vyčerpávají. Příkladem je natáčení seriálu, které pro ni znamená týdně devět hodin cesty tam i zpět a tři dny práce.
