Adriana Sklenaříková přijela do Prahy přijmout pozvání na charitativní galavečer Terezy Maxové s podtitulem Wall of Joy. Praha patří mezi její oblíbená města — na prvním místě jmenuje Paříž, pak Řím, třetí je právě Praha a čtvrtý New York. Do metropole se snaží jezdit, když to jde; naposledy tu byla podle svých vzpomínek v roce 2017 nebo 2018.
Sklenaříková mluví o účasti na benefičním večeru a přiznává, že pomoc dětem má blízko. Její babička kdysi pracovala v kojeneckém ústavu na Slovensku a Adriana tam každý víkend pomáhala, což ji silně ovlivnilo. Sama je ambasadorkou francouzského Červeného kříže šestadvacet let a oceňuje práci lidí, kteří se snaží pomáhat dětem, které neměly stejný start do života.
Žije mezi Marrákešem, Monakem a Paříží a jako věc, kterou by ze Slovenska „importovala“, zmiňuje halušky — a hlavně by si přivezla svou maminku, která už nerada cestuje. V současnosti bydlí v hotelu, takže si slovenské jídlo sama nevaří, i když by uměla.
Vzpomíná na začátky kariéry z devadesátých let: do Paříže přijela v roce 1992, tehdy ještě jako studentka medicíny na Karlově univerzitě, spala čtyři hodiny denně a ocitla se ve světě módy, kreativity a umění. Mezi zkušenosti, které ji ovlivnily, řadí i účinkování ve filmu Pret-a-Porter (1994), kde natáčela s Kim Basingerovou, Marcellem Mastroiannim a Sophií Loren; režisér Robert Altman jí pak radil improvizovat.
Je matkou dcery Niny a popisuje, jak dlouho Netušila, že ji lidé poznávají na ulici; dcera se prý smála, že její maminka se víc nerozpovídá, když ji cizí lidé zdraví. Adriana si je jistá, že Nina bude herečka — podle ní má charakter, který sama nikdy neměla. Kromě rodiny zmiňuje, že nyní žije v lásce a má přítele, jehož si velmi váží.
Na závěr redakce iDNES.cz vyzývá čtenáře, aby poslali nápady na vylepšení mobilní verze portálu.
