Andrea přišla v šatech, které působily jako slepené z drobných střepů zrcadel a přetvořené do podoby módního prohlášení. Každý kousek látky pracoval v symbióze s její postavou a paprsky světla se na nich odrážely natolik intenzivně, že vyvolávaly nutkání nasadit sluneční brýle. Tato tvorba nepůsobila jako obyčejné oblečení — byla to vizuální rána pro ty, kdo přišli v něčem běžném.
Průsvitná tkanina udržovala tvar podobně jako stavební vyztužení, takže efekt, který by jinde vyzněl lacině, u ní získal téměř renesanční výraz. Lesk a fragmentace materiálu společně vytvářely dojem pečlivě kontrolovaného chaosu: materiály se lámaly a skládaly podle světelného zdroje, přičemž každý útržek látky zdůrazňoval linie její postavy.
Účes měl vlasy stažené dozadu, což zvýraznilo její výraz a celkovou přítomnost. Výraz tváře, podpořený uhlazeným stylingem, dával jasně najevo jedno: nepřišla zapadnout, přišla, aby se točilo vše kolem ní. Kombinace odvážného střihu a lesklého materiálu tak vytvářela silnou vizuální identitu.
Andrea zvládla tento náročný styling s jistotou člověka, který má za sebou mnoho momentů před objektivy a necítí obavy z vlastního obrazu. Přesnost v tom, jak jednotlivé části outfitu spolupracují, a bezstarostný postoj k výrazným prvkům byly patrné v celém vzezření.
Jedinou drobnou výtkou byla mírná přepjatost v celkovém „hlukovém“ efektem odlesků; jeden klidnější šperk by prý tuhle show mírně ztlumil a přidal vjemu více luxusu. Jinak šlo o komplexní styling, který využil materiál i střih k tomu, aby vytvořil záměrně provokativní, ale zároveň kontrolovaný dojem.
