Závěrečná ceremonie se uskutečnila v areně v Veroně, která byla pro tuto příležitost přejmenována na Verona Olympic Arena. Amfiteátr, vzniklý v prvním století našeho letopočtu, je starší než Koloseum a zůstává jedinečným monumentem italského kulturního dědictví.
Arena pravidelně hostí stovky představení ročně a patří k největším otevřeným operním scénám na světě. Přestože pochází z antiky, vyznačuje se mimořádnými akustickými vlastnostmi, které ji nadále předurčují pro velká hudební a divadelní vystoupení.
Pro roli olympijské scény byla aréna upravena do podoby, která sází na světla a zvuk — verze označená jako „olympická“ zvýraznila monumentální ráz prostoru a měla podle popisu silnější vizuální a zvukový efekt než běžná podoba představení.
Arena bude hrát významnou roli i po skončení paralympijských her: 6. března se zde uskuteční paralympijská ceremonie. Prostor se tím stává centrem nejen pro uzavření hlavního programu, ale i pro následné události spojené s paralympiádou.
Vznik takových scénických realizací v historických místech podtrhuje šíři italského kulturního kapitálu. Text zmiňuje, že Itálie disponuje nevyčerpatelným dědictvím a jeho využití pro velké kulturní a sportovní události je přirozené.
Amfiteátr v Veroně tak potvrzuje svou roli víceúčelového prostoru: starobylá stavba zůstává funkční kulturní scénou s vysokou diváckou i uměleckou hodnotou, schopnou hostit jak tradiční operní produkce, tak moderní ceremoniální události s komplexní technickou výbavou.
