Jiřina Bohdalová přinesla v rozhovoru vzpomínky na setkání s kolegy z počátků své kariéry, mezi nimi Janem Werichem, Vladimírem Menšíkem a Milošem Kopeckým. Vyprávěla, jaké situace a rituály patřily do divadelního života tehdejší doby a jak na ně sama reagovala.
Bohdalová své historky popsala v Ranní show Evropy 2. Zmiňovala, že když nastupovala do Divadla ABC, přijímal ji právě Jan Werich. Po představení nového člena souboru měl Werich podle ní v šuplíku svůj humorný „rituál“: svolal soubor, představil ji a komentoval její šaty slovy „Má hezké šatičky, že jo?“ Pak prý dvěma prsty „maloval“ v oblasti jejího dekoltu neexistující kapsičky, doplnil „Jedno na těch šatičkách ale chybí… Tady by měly být kapsičky“ a nakonec je „smazal“, přičemž měl ruce na hrudi herečky. Na soubor to podle ní působilo komicky a všichni se smáli, zatímco ona byla v rozpacích.
V dalších vzpomínkách popisovala Vladimíra Menšíka. Při pracovním pobytu v Benešově se Menšíkovi udělalo špatně; Bohdalová ho odvezla do nemocnice, protože jako jediná měla auto. Když mu sestra nasadila injekci a lék začal působit, Menšík prý pronesl: „Sestřičko, dneska pícháte vy mě, zítra já vás.“ Bohdalová dodala, že u Menšíka prý existovalo mnoho historek, které se ne vždy daly veřejně vyprávět.
Miloš Kopecký podle Bohdalové často oceňoval její kuchyni. Nosila mu jídlo v kastrůlcích a on prý s oblibou říkal, ať mu to přinese v kastrůlku, protože má „zuby takzvané klapačky“ a doma si to více vychutná. Od Kopeckého dostala kuchařku s věnováním, v němž stálo: „Hraj, vař a pař.“
Vyprávění herečky obsahovala směs anekdotického humoru, osobních setkání a drobných detailů z divadelního prostředí, které ilustrují atmosféru tamních vztahů a vzpomínek na kolegy.
