Britský úřad pro hospodářskou soutěž 22. října rozhodl, že Aldi a obě britské společnosti řetězce Lidl budou podléhat pravidlům pro velké prodejce potravin. Rozhodnutí se týká dohod o pozemcích a nemovitostech, které mohou bránit otevření konkurenčního supermarketu v okolí. Nové dohody Aldi a Lidlu už nesmějí obsahovat zakázaná omezení tohoto typu. Změna se vztahuje na Aldi, Lidl ve Velké Británii i samostatně působící Lidl v Severním Irsku. Pro zákazníky nejde o změnu provozu prodejen, ale o pravidla určující, zda může poblíž vzniknout další obchod.
Britský server Grocery Gazette o rozhodnutí informoval 23. října a připomněl, že stejná omezení už platí pro sedm dalších velkých řetězců. Jsou mezi nimi Tesco, Sainsbury’s, Asda, Morrisons, Marks & Spencer, Co-op a Waitrose. Pravidla míří zejména na smluvní ujednání, která omezují využití pozemku konkurencí, a na dohody zajišťující obchodníkovi výlučné postavení v určité lokalitě. Jejich účelem je zabránit tomu, aby jeden řetězec smlouvou ztížil vstup jinému. Rozhodnutí tedy řeší podmínky pro otevírání obchodů, nikoli sortiment nebo ceny v již fungujících prodejnách.
Omezení pro velké prodejce potravin zavedla Británie v roce 2010 po šetření tamního maloobchodního trhu. Aldi a Lidl tehdy mezi dotčené řetězce nepatřily; měly menší nabídku zboží a jejich způsob fungování se od ostatních velkých supermarketů lišil. Od té doby se podle soutěžního úřadu změnil rozsah jejich prodejní sítě, nabídka potravin i nákupní činnost. Úřad proto rozhodl, že pro smlouvy týkající se pozemků mají dodržovat stejná pravidla jako jejich větší konkurenti. Původní výjimka tak v Británii pro oba diskontní řetězce skončila.
Britský úřad otevřel otázku zařazení Aldi a Lidlu mezi velké prodejce letos v srpnu, kdy vyzval dotčené strany k vyjádření. Návrh podpořily řetězce Morrisons, Waitrose a Iceland, které se konzultace zúčastnily. Od Aldi, britské části Lidlu ani severoirské části Lidlu úřad žádné vyjádření neobdržel. Konečné rozhodnutí následovalo 22. října a vztahuje se na všechny tři uvedené podniky. Lidl přitom provozuje ve Velké Británii a v Severním Irsku oddělené společnosti, zatímco Aldi v Severním Irsku prodejny nemá.
Po zařazení mezi velké prodejce nesmějí Aldi a Lidl vkládat zakázaná omezení do nových smluv. U dříve uzavřených dohod postup není automatický: soutěžní úřad je může přezkoumat na žádost vlastníka pozemku, developera nebo konkurenčního supermarketu. Pravidla tak rozlišují mezi budoucími smlouvami a závazky, které už existují. Stejný postup se vztahuje také na ostatní řetězce, na něž se omezení dlouhodobě uplatňuje. Rozhodnutí samo o sobě neruší všechny dosavadní dohody Aldi a Lidlu ani neurčuje, kde má být otevřena nová prodejna.
Aldi i Lidl nyní patří podle britského soutěžního úřadu mezi pět největších prodejců potravin v zemi podle podílu na trhu. Hodnotu britského trhu s potravinami a dalším běžným nákupem úřad odhaduje na 222,7 miliardy liber. Právě postavení obou řetězců je důvodem, proč úřad znovu posuzoval pravidla, která se na ně v roce 2010 nevztahovala. Juliette Enserová z vedení úřadu uvedla, že cílem je srovnat podmínky mezi velkými prodejci. Zákazníci by podle ní měli mít ve svém okolí lepší výběr obchodů, produktů a cen.
Další postup se bude týkat především konkrétních smluv o pozemcích, pokud někdo z oprávněných účastníků požádá o jejich přezkum. Vlastníci nemovitostí, developeři a konkurenční řetězce mohou soutěžnímu úřadu předložit dohody, které podle nich omezují možnost otevřít obchod v blízkosti Aldi nebo Lidlu. U nových smluv už oba řetězce musejí respektovat zákaz příslušných omezení. Úřad v oznámení nestanovil datum, kdy by se v důsledku rozhodnutí měla otevřít konkrétní konkurenční prodejna. Neoznámil ani změny cen v obchodech Aldi či Lidl; účinek nových pravidel se projeví při uzavírání a případném přezkumu smluv.
