Před deseti lety, 10. ledna, David Bowie zemřel a jeho odchod se stal jedním z nejneobvyklejších a nejsilnějších závěrů rockové kariéry. O pár dní dřív, v pátek 8. ledna ráno, vydal album Blackstar na oslavu svých 69. narozenin; tři dny posluchači postupně objevovali jeho složitou, jazzově zabarvenou a náročnou hudbu, aniž tušili, že jde o rozloučení.
Podle Rolling Stone Bowie částečně připravoval svůj odchod jako dílo — producent Tony Visconti uvedl, že Blackstar vznikl „jako jeho rozlučka“. Album bylo po hudební i výtvarné stránce posunem dál, nikoli návratem k minulým slávám; inspirací mu byly současné nahrávky D’Angela a Kendricka Lamara a do studia si přizval jazzmana Donnieho McCaslina a jeho kapelu.
Bowie věděl, že čelí konci života: zemřel na rakovinu jater 18 měsíců po tajné diagnóze. Visconti prý o nemoci nevěděl až do prvního natáčecího dne v New Yorku, kdy Bowie dorazil po chemoterapii bez obočí a vlasů; při setkání to Viscontimu potvrdil a podle jeho slov šlo o záměrné umělecké gesto i v samotném odchodu.
Singl „Blackstar“ vyšel už v listopadu 2015 jako desetiminutový prostorový útvar mísící modální jazz s hiphopovými rytmy; vyžadoval plnou pozornost posluchače a působil jako dílo umělce stále toužícího objevovat nové cesty. Album vyvolalo okamžitou intenzivní pozornost fanoušků, kteří o víkendu po vydání sdíleli dojmy a opakovaně ho poslouchali.
V pátek večer u příležitosti narozenin proběhlo v New Yorku tribute vystoupení skupiny, v němž hrál Visconti na basu a působil i původní bubeník Woody Woodmansey; publikum, zima a očekávání možného Bowiova vystoupení vytvořily zvláštní atmosféru. Po oznámení úmrtí následoval velký veřejný zájem a citové reakce, jiné než u hvězd, které zemřely nečekaně mladé: Bowie si v tichosti připravil poslední album a nechal světu svou závěrečnou zprávu.
