Aleš Loprais přijel na letošní Dakar s jediným cílem — vyhrát. Po startu ale nabrala jeho jízda komplikace: penalizace, technické potíže a kolize s Janem Macíkem mu ztížily cestu. Přesto se dokázal vrátit do boje, vyhrál tři etapy v řadě a díky problémům soupeřů se dostal na průběžné druhé místo.
Předešlá etapa přinesla dramatický okamžik. „Na předposlední etapu letošního Dakaru budeme jednou vzpomínat u krbu a zasmějeme se tomu. Ale byly v ní momenty, kdy nám moc do smíchu nebylo,“ popsal Loprais. Po padesáti kilometrech jim selhal pohon 4×4, což podle něj bylo „martyrium“. Na neutralizacích to tajili, na kamenitých a šotolinových úsecích ale stále drželi solidní tempo.
V dunách se situace zhoršila. Loprais uvedl, že tam obvykle kraluje, ale tentokrát „tohle bylo o přežití. Auto se pořád někam sune, musel jsem volit jinou stopu, bojovali jsme s tím.“ Duny byly navíc plné kamení, jezdili na podhuštěných pneumatikách a museli kličkovat. „Najednou nás to hodilo přes jeden trychtýř a šli jsme na bok. Kdybychom to ale píchli do trychtýře, tak tam zůstane,“ popsal moment, kdy se kamion převalil.
V tu chvíli zasáhl Vaidotas Žala. Ten okamžitě zastavil, zapřáhl Lopraisův vůz a pomohl ho postavit zpět na kola. Žala a Loprais jedou v téměř identických vozech nizozemského týmu De Rooy, přesto taková vzájemná pomoc není v závodě samozřejmostí. „Byl neuvěřitelný. Vážně. Okamžitě zastavil, zapřáhnul nás a krásně nás postavil na kola,“ řekl Loprais a dodal: „Jsem mu vděčný, děkuji celé jeho posádce.“
Po zásahu soupeře bylo Lopraisovi podle jeho slov chybělo na vítězství třináct minut. Na posledních 108 kilometrech by se podle odhadu musel stát další zázrak, aby stačil na třiadvacetiminutový rozdíl, který nakonec rozhodne o pořadí před závěrečnou etapou.
