Ebba Andersson měla od začátku do konce plnou kontrolu nad závěrečnou padesátikilometrovou tratí a do cíle dojela v jasném vedení. Její vítězství bylo dominantní a uzavřelo norské i švédské souboje v běhu na dlouhé distance na letošních hrách.
Zprávu přinesl Hufvudstadsbladet; článek vyšel 22. února 2026 v 12:25 pražského času. Autorem textu je Jonas von Wendt.
Švédské reprezentantky si z tohoto olympijského cyklu odvezly pět z šesti možných zlatých medailí v běhu na lyžích. Jedinou soutěží, ve které Švédky nezískaly zlato, byla štafeta. Tam se Anderssonu přihodily dva pády během její úseky, což otevřelo prostor Norsku k vítězství a připravilo Švédky o další zlatou medaili.
V závodu o bronz se dlouho držela Finka Kerttu Niskanen, která byla v boji o třetí místo aktivní až do závěru. Nakonec však neměla dost sil udržet pozici až do cíle a brala méněcenné umístění mimo stupně vítězů.
Anderssonino prvenství uzavřelo úspěšný program švédských žen v olympijském běhu na lyžích, kde tým vybojoval převážnou většinu zlatých medailí. Vítězný průběh padesátky potvrdil její formu a schopnost kontrolovat tempo i klíčové momenty na náročné trati.
Výsledek v padesátce a celkový počet zlatých medailí podtrhly suverenitu švédského ženského týmu v této disciplíně na hrách, přičemž jediný nezdar přišel právě ve štafetě kvůli incidentům během Anderssoniny úseky.
