Bývalá koulařka Helena Fibingerová vystoupila 15. prosince 2025 v Praze na tiskové konferenci, kde bylo oznámeno, že obdrží Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendu. Mezi její největší úspěchy patří bronz z olympijských her v Montrealu 1976 a titul mistra světa, který získala o třicet jedna let později v Helsinkách. Ve sbírce má tři medaile z venkovního evropského šampionátu a jedenáct z halového; její halový výkon v Jablonci 22,50 metru je stále rekordní.
Fibingerová vzpomínala i na vztah k Emilu Zátopkovi a na atmosféru v Helsinkách. Vzpomněla na těžké období před šampionátem, kdy zemřel její nemocný otec, a na to, že medaili nakonec považovala za věnování jemu. Popisovala vysokohorskou přípravu ve Font-Romeu a náročné podmínky finále, kdy ji zdrželo špatné počasí. Přesto se po pěti trápených pokusech dokázala prosadit a získat cenný kov.
Kromě výsledků na stadionech zmínila halové úspěchy v Göteborgu, kde dvakrát vyhrála a jednou překonala světový rekord. Za výkony dostala i ocenění od starosty města a uvedla, že tyto okamžiky patří k jejím nejsilnějším vzpomínkám.
Po skončení sportovní kariéry se věnuje marketingu atletického svazu a provozuje i rodinný byznys — pekárnu, která podle jejích slov není malou firmou; zaměstnávají kolem 35 lidí. Uvádí, že ročně najede mezi Prahou a Moravou zhruba sto tisíc kilometrů a že atletika ji naučila nevzdávat se. Říká, že dál pracuje, dává příklad mladším a že atletika jí dodává energii pro současný život.
Osobně žije skromně, má doma jedenáct koček, které ji dodávají klid, a čerpá energii z přírody i běhání. Na galavečeru Sportovec roku spolu s ní převezme Cenu Emila Zátopka také diskař Imrich Bugár, který si z Helsinek odvezl zlato a v kariéře má i olympijské stříbro z Moskvy 1980 a národní rekord 71,26 m.
