Vladimír Tekverk byl uznávaný letecký inženýr s IQ 140, který vedl zdánlivě normální rodinný život. Přesto se v něm skrývala dlouhodobá sadistická deviace, jež ho pronásledovala od puberty a nakonec v noci z 5. na 6. června 1979 vyústila v vraždu šestnáctileté dívky v pražských Letňanech. Po činu se doma přiznal manželce a ještě téže noci se vrátil na místo činu, kde se udal vyšetřujícímu kriminalistovi Jiřímu Markovičovi.
Případ se znovu dostal do povědomí veřejnosti v lednu 2026, kdy streamovací platforma Oneplay uvedla seriál Metoda Markovič: Straka a ve fiktivní podobě v něm vystupuje postava Jaromíra Stahlwerka, která je inspirovaná Vladimírem Tekverkem.
Tekverkovy sadistické představy se objevily už v dospívání; jako čtrnáctiletý na školním výletu u Máchova jezera podle vlastních pozdějších výpovědí zažil děsivé představy vraždy. Namísto vyhledání pomoci si zvolil samostatné potlačování impulzů. Veřejně působil jako pečlivý odborník a rodinný muž, v soukromí ale dlouhodobě četl o násilí a pěstoval fascinaci noži. Psychiatrické posudky později označily jeho poruchu za sadistickou deviaci s egodystonními rysy – tedy nutkání v rozporu s vlastním svědomím.
V noci útoku Tekverk použil kuchyňský nůž, který nosil v aktovce údajně „na krájení svačiny“. Po útoku se vrátil domů zasažen krví, probudil manželku a žádal, aby šli zpět do parku, kde našli místo obsypané policií. Tekverk se u vyšetřujícího Jiřího Markoviče bez obalu přiznal: „Jsem sadista. A ode dneška i vrah.“
Podle vzpomínek měl Markovič k pachateli přistoupit bez démonizace, empatií a rozuměním, což vedlo k otevřeným výpovědím. Po zásahu obhájce, který doporučoval lživou verzi s milenkou, osobně za Tekverkem do vazby přijel, aby ho přiměl zůstat u pravdy. Soud uložil Tekverkovi 25 let; místo trestu smrti soud zohlednil psychiatrickou diagnózu a sníženou příčetnost. Tekverk strávil 18 let ve Valdicích, podstoupil dobrovolnou kastraci a později s Markovičem spolupracoval na studii o sadismu, jež byla využita při dalších vyšetřováních. Po propuštění navštívil Markoviče jako jednoho z prvních.
