Městský soud v Praze v pátek 18. září 2026 potvrdil Janu Cimickému pětiletý trest vězení. Odvolací senát zamítl jeho odvolání proti verdiktu Obvodního soudu pro Prahu 8 z dubna letošního roku. Pravomocný rozsudek se týká pětatřiceti případů vydírání a čtyř případů sexuálního útoku. Cimický zároveň nesmí deset let vykonávat lékařskou praxi. Rozhodnutí uzavírá několikaleté soudní řízení, které se týkalo jednání vůči téměř čtyřem desítkám žen.
Podle Novinek odvolací soud řešil případ už podruhé, protože předchozí odsuzující rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání. Stalo se tak poté, co senát označil původní rozhodnutí za zmatečné a nedostatečně odůvodněné. Nový verdikt z dubna 2026 ponechal stejný pětiletý trest i zákaz lékařské činnosti. Soud nyní dospěl k závěru, že upravené odůvodnění už vadami netrpí. Pravomocné rozhodnutí znamená, že Cimický bude muset do výkonu trestu nastoupit.
Čtyři skutky, které byly v prvním rozsudku posuzovány jako znásilnění, soud nově překvalifikoval na sexuální útok. Důvodem byla změna trestního zákona a zásada, podle níž se má použít pro obžalovaného příznivější právní úprava. Zbylých pětatřicet případů zůstalo kvalifikováno jako vydírání. Podle soudů se popsané jednání odehrávalo během více než čtyř desetiletí. Obžaloba vymezovala období od roku 1979 do roku 2019, tedy přes většinu Cimického psychiatrické praxe.
Odvolací senát vycházel především z výpovědí poškozených žen. Předseda senátu Pavel Benda uvedl, že ženy podrobně popisovaly chování, kterému byly vystaveny během terapií nebo jiných kontaktů s psychiatrem. Soud zohlednil také svědectví lékařů, kteří s Cimickým pracovali. Podle zaznamenaného odůvodnění některé lékařky o jeho nevhodném chování věděly, přesto podle svých slov nedokázaly zasáhnout. Mezi poškozenými byly pacientky, studentky na praxi i ženy účastnící se odborných seminářů.
Soudce zároveň vysvětloval, proč se některé ženy podle spisu fyzicky nebránily nebo události dlouho neoznámily. Roli podle něj hrála autorita lékaře i psychologická reakce označovaná jako zamrznutí. Poškozené se navzájem neznaly, přesto jejich výpovědi podle soudu shodně popisovaly postupy i místa jednotlivých činů. Soud proto odmítl námitky obhajoby, které zpochybňovaly jejich věrohodnost. Rozhodnutí také zohlednilo, že některým poškozeným nebylo v době skutků ani osmnáct let.
Jan Cimický vinu od začátku odmítal. Při hlavním líčení v lednu 2024 uvedl, že své povolání po desetiletí vykonával poctivě a vztah mezi lékařem a pacienty podle něj musel být založen na důvěře. Pokud jeho jednání některé ženy vnímaly jinak, označoval to nejvýše za profesní selhání. Jeho obhájce Miroslav Kučerka namítal, že soud nevypořádal všechny důkazy obhajoby. Zpochybňoval také věrohodnost znaleckých posudků a jedné z klíčových svědkyň.
Dubnový rozsudek kromě vězení a zákazu praxe uložil Cimickému také povinnost zaplatit poškozeným přibližně šest milionů korun. Soud při stanovení trestu zohlednil délku jednání přesahující čtyři desetiletí a skutečnost, že mezi poškozenými byly i nezletilé dívky. Předseda senátu uvedl, že Cimický během řízení neprojevil dostatečnou sebereflexi. V pátek 18. září 2026 se k jednání nedostavil. Proti pravomocnému rozhodnutí se může bránit mimořádnými právními prostředky, výkon trestu tím ale není odložen.
