Na JAMU se Jana Švandová seznámila s Eliškou Balzerovou a to setkání zásadně ovlivnilo její začátky. Obě se rychle spřátelily, staly se oblíbenými mezi vrstevníky a nebály se využít svého šarmu. Jejich studentské roky poznamenala invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, která zasáhla životy mnoha mladých lidí v té době.
Podle webu zeny.iprima.cz tehdy vedení koleje rozhodlo, že Švandová půjde bydlet k Havránkové s úmyslem ji „převychovat“. Plán ale nevyšel a místo toho se z nich staly blízké kamarádky, dvojice často obletovaná kluky.
Během studií Švandová chodila se Švýcarem a chvíli to vypadalo, že by díky tomu mohla emigrovat. Vzpomíná však, že vztah skončil poté, co ji partner jednou ráno načapal v posteli s kolegou; přišel nečekaně, vzal jí rádio, vzal z šatníku šaty a odešel. Tím skončily jak jejich společné plány, tak naděje na život mimo režim.
Herečka přiznává, že studentská léta ji vedla k různým experimentům — nejen v mezilidských vztazích, ale i s marihuanou. Dodává, že občas na večírku „to zkouší“ a že ji prý „mladí svedou“. Důraz klade na to, že si chce život užívat a nevnímat věk jako překážku.
V osobním životě byla Švandová vdaná třikrát. Prvním manželem byl plastický chirurg Hubert Topinka, se kterým má syna Huberta; druhým producent Petr Mach. Sama přiznala, že když byla nevěrná, přiznala to, ukončila vztah a odešla za tím, do koho se zamilovala.
Třetí a současný manžel je developer Pavel Satorie, který vede firmy v oblasti nemovitostí. Je popisován jako štědrý, pravidelně přispívá na dobročinné účely a jeho manželka oceňuje, že jí nechává prostor. Sama o svém manželství říká: „Nechám si ho.“ Pár tráví čas společně, cestuje — oblíbené destinace jsou Kapské Město nebo Kostarika — a podle herečky funguje jejich soužití dobře, protože si navzájem nedělají starosti a respektují svobodu druhého.
